Pád

Před pár dny █████ měl dobrou náladu. Bylo zvláštní si uvědomit, jaký je rozdíl mezi dobrou náladou a nekončící pustinou všedních dnů. Na jednou odpoledne ██████████ připadal, že můžu udělat všechno na světě, že všechno je možné, že existuje naděje.

Ale včera v noci se to zlomilo, bylo to jako kdybych narazil do stěny a pomyslná křivka optimismu se zlomila o devadesát stupňů a nabrala směr kolmo dolů. O deset minut později ████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████ jakoby sevřený v neviditelných pařátech, neschopný pohybu, fyzického, ale hlavně duševního. ████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████

Byl to jeden z těch dnů, které je třeba přečkat, ████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████ jen jako Raoul Duke v FALILV: „Pretend it's not happening.“

Ale na druhou stranu █████ napsal pár odstavců pro doomsday party blog, kde věci postupně nabírají temný spád a AK začíná chátrat. Život imituje umění.

Tyhle stavy pádu by █████ nevadily, kdyby s sebou přinesly protiváhu těch prchavých zářivých výšin. To by byl docela dobrý obchod.

████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████ celý začerněný.