k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Osmičky

18. 10. 2017 — k47 (♪)

Míval jsem ro­man­tic­kou před­stavu, že když/až najdou mojí na kost ohlo­da­nou mrt­volu, nebude ji možné nijak iden­ti­fi­ko­vat.

Do téhle doby se mi to celkem dařilo. Neměl jsem žádné zlo­me­niny, nikdy jsem ne­dá­val otisky prstů, ne­mys­lím si, že si někdo nechal vzorky DNA po ně­ja­kém odběru krve.

Sa­mo­zřejmě, že před tím musím já/můj vrah spálit mojí Celu na prach, aby Zákon nemohl získat vzorky DNA. To je po­cho­pi­telné. Pro do­ko­nalý plán do­ko­na­lého za­po­mnění se to začíná kom­pli­ko­vat, ale pořád jde o ro­man­tic­kou před­stavu.

Ta ale de­fi­ni­tivně vzala za své dneska, když mi zubař udělal rent­gen zubů kvůli os­mič­kám. Teď exis­tuje přesný obraz mého chrupu & fo­renzní vědci při po­hledu na zuby moud­rosti, které rostou do všech směrů jen ne do těch, kam by měly, a spíš než lidské sto­ličky při­po­mí­nají fasády po­to­pe­ného městy R'lyeh vy­sta­vené podle pra­vi­del ne­e­u­kli­dov­ské ge­o­me­t­rie, po­znají „Jo, to je von.“

Takže když se mě někdo roz­hodne od­dě­lat (a buďme re­a­listé, je větší prav­dě­po­dob­nost, že se to stane, než že se to ne­stane), tak mi, než mě za­ko­pete do vlhké lestní hlíny, prosím vy­trhejte všechny zuby. A ne­smě­jete se těm zrůdně zkrou­ce­ným os­mič­kám.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz