k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Nikdy se nevrátit

30. 3. 2017 — k47 (♪)

Na ničem už ne­zá­leží. Všichni jsme svo­bodní.

Proto jsem se sebral a vy­ra­zil do me­t­ro­pole. Chtěl jsem blou­dit uli­cemi až do setmění a udělat pár fotek na uklid­nění duše.

Když jsem pak schá­zel Ne­ká­zan­kou, na­padlo mě: „Co kdy­bych se nikdy ne­vrá­til?“ Co kdy­bych nechal domov za sebou a začal plavat světem až do jeho konce nebo mého, podle toho co přijde dřív. Na ničem ne­zá­leží a tenhle plán je stejně dobrý jako každý jiný. Zmizet, spát na cizích gau­čích, každý den na nohách od rána do večera, obě­to­vat se jako ko­čovný foto-do­ku­men­tá­tor sklonku světa. Chy­běli mi jen tři věci – na­bí­ječku no­te­booku, na­bí­ječku foťáku a skript pro ak­tu­a­li­zaci to­ho­hle blogu. Nic víc jsem ne­po­tře­bo­val ze starého světa. Skript byl však gi­thubu a obě na­bí­ječky by se daly bez pro­blémů koupit.

Kři­žo­val jsem město asi do sedmi, pak jsem zapadl na před­nášku lambda me­etupu, ne kvůli jeho tématu, ale jen proto, abych si na chvíli sednul. Skoro jsem tam usínal, na­jed­nou zmo­žený teplem. Pa­ma­tuji si to, že jsem seděl za chláp­kem, který měl hro­zivě chlu­paté uši – bylo to jako kdyby měl na bolt­cích ro­ze­klané antény.

Pak jsme zmi­zeli do pi­vo­varu/hos­pody, aby dis­kuze mohla po­kra­čo­vat s pivem & něčím k jídlu. Ne­stalo se nic. █████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████ než pár slov hlu­boké kon­ver­zace, ale to (možná kromě his­to­rek o jizvách) se ne­stalo. Jen jsem kout­kem po­zor­nosti musel po­slou­chat hrubé & nudné řeči o gen­de­rově vy­vá­že­ných kon­fe­ren­cích.

Na­ko­nec jsem odešel, una­vený a prázdný, směr domov.

Měl bych začít or­ga­ni­zo­vat sku­pi­nové foto-ná­jezdy na Prahu, něco na téma street pho­to­gra­phy. Město je krásné, or­ga­nické a živé jako plíseň, má své kouzlo, které stojí za to za­zna­me­nat. Ale když se dívám, jak fun­gují a pra­cují za­běhlá jména žánru jako Burce Gilden nebo John Free, při­pa­dám si ztra­cený. Nemám dost odvahy a ex­tro­verze, abych dělal to, co oni (a mohl do­sáh­nout po­dob­ných vý­sledků). Oni se vrhají do davu místo hle­dání důvodů proč to ne­dě­lat. Ve více lidech by to možná šlo. Síla je v čís­lech.

+1: Na­ko­nec z toho ne­vy­lezla jediná po­u­ži­telná fotka.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz