Netančím
Myslím, že jsem nikdy nepohyboval tělem do rytmu v přítomnosti jiné osoby, rozhodně ne k její/jeho potěše. Je to jako kdybych neměl vlastní tělo pod kontrolou, tenhle boj je prohraný & už jsem se přestal snažit.
Dívat se na lidi, jak tančí, je něco jako sledovat sci-fi, lidé v létají kosmických lodích & procházejí se po povrchu neznámých planet, ale nedokážu si představit, jak se to mohlo týkat mě, je to jiný svět pro jiné.
V tomhle duchu jsem se letos (stejně jako loni) přitočil k akci Tanec v metru. Pointa celé operace je v tom, že se tančí… v metru.
Hlavní stan byl jako obvykle na Hlavním nádraží, bylo tam nejvíc místa & nejvíc lidí, o pohyb se (tedy aspoň v době, kdy jsem to našel) starali lidé z B-Original, hip hop, breakdance, streetdance. Další stanoviště byly roztroušené v síti stanic metra. Proletěl jsem Florenc, který žil nějaký klasičtějším & důstojnějším tancem a Můstek, kde tančily páry a zjevně si to užívaly.
Tam mě to proštilo jako lavina kovadlin – tihle lidé se baví, potěšení čerpají
skrz svá těla. Ta myšlenka byla tak cizí a nepřirozená, jak to jen bylo možné.
Já tam postával jako cizí pozorovatel, skoro bez těla, sám v davu █████ +1: Jak je patrné z nezaostřených fotek, tak stařičká Minolta 50mm f/1.7 ostří
mnohem rychleji než nový Sony 50mm f/1.8. FFS.
