k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Když pro něco nemáme slovo, neznamená, že to neexistuje

25. 10. 2017 — k47

Na 4chanu, nej­čas­těji na starém /b/, /r9k/, /d/ a dal­ších NSFW bo­ar­dech se občas objeví anon s otáz­kou „Mám rád fu­ta­nari porno. Zna­mená to, že jsem gay?“ nebo s tvr­ze­ním „Mám rád fu­ta­nari porno, ale nejsem gay.“ Ostatní anon, jako vždycky v bez­hlavé opo­zici, odpoví něco ve smyslu že má špatné zprávy, pro­tože penis = ho­mose­xu­a­lita, to je přece jasné, další prosím.

Těžko říct, jestli to ta­za­tel myslel upřímně, jako vtip nebo tím chtěl na­štvat místní osa­zen­stvo, pro­tože věděl, že jim to na­čechrá peří. Vzhle­dem k tomu, že jsem to během let za­zna­me­nal víc než jednou, jde o va­ri­antu číslo dvě nebo tři. A když vezmu v potaz, že to bylo na 4chanu, je jasné, že to byl pokus o číslo tři.

Nicméně, před pár dny—ve spo­ji­tosti s ně­ja­kým gender iden­tity clus­ter­fuc­kem, o které není na soc-netech nouze—se mi pro­hnalo hlavou, že ter­míny jako he­te­ro­se­xu­a­lita, ho­mose­xu­a­lita a další, vznikly pro popis sku­teč­nosti. Re­a­lita byla první, ter­míny přišly po ní, lo­gicky. Snažit se vší silou sebe nebo ostatní na­pa­so­vat do těchto de­fi­nic nedává žádný smysl, je to přesně naopak, než jak by to mělo být, ter­míny samy o sobě nemají žádnou moc.

Kdy­bych zašel do te­ri­to­ria ší­len­ství, dalo by se uva­žo­vat o tom, že část dis­kri­mi­nace a před­sudků je způ­so­bena sé­man­tic­kou me­ze­rou. Ale jak říkám, to je příliš divoká teze i na tyhle kon­činy.

Já jsem X, ty jsi Y, může spíš než cokoli jiného vy­ja­d­řo­vat touhu něčím být, za­pad­nout do ur­či­tého mustru, který v hlavě člo­věka, který to vyřkl, vy­ja­dřuje systém hodnot. X je lepší než Y a to je pre­fe­ro­váno před Z.

Ale jak říkám slova jsou bez­vý­znamná, jsou jen abs­trakcí nad sku­teč­ností, kterou po­u­ží­váme, abychom sdě­lili její hrubé obrysy. Nu­a­nace života není možné shr­nout do jed­noho tweetu nebo je zre­du­ko­vat na pre­fe­ro­vaná osobní zá­jmena a pár hesel a ha­sh­tagů v ko­lonce o mně. Slova jsou téměř zcela bez­vý­znamná, jsou jen pří­těží, pouhým způ­so­bem jak vy­tvo­řit kme­nové ali­ance a de­mar­ko­vat spo­jence od ne­přá­tel. Takové shr­nutí na online pro­filu by se dalo po­va­žo­vat, ne za to, co člověk je, ale co chce, aby o něm ostatní věděli.


Tenhle post jsem chtěl pů­vodně otevřít anekdo­tou o com­ming outu jed­noho člo­věka, o kterém se téměř jistě ví, že je gay, ale on sám to ještě lidem lo­kální kliky ne­pro­zra­dil. Ale pak mi došlo, že bych o tom neměl psát, pro­tože by si to ně­ja­kou ná­ho­dou mohl pře­číst a to by na­ru­šilo ekvi­lib­rium, že ostatní vědí víc, než je on sám ocho­ten sdílet.

Měl jsem zato, že v přá­tel­ském ko­lek­tivu by com­ming out byl jed­no­du­chý, nic by to ne­změ­nilo, možná jen povahu vtipů. Ale teď si před­stavte, že byste své nej­větší ta­jem­ství, které si z růz­ných důvodů ne­chá­váte jen pro sebe, pro­zra­dili svému okolí. Když to není jen abs­traktní si­tu­ace, ale něco kon­krét­ního, co se dotýká i vás osobně, je to o něco slo­ži­tější.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz