k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

NEI

30. 5. 2017 — k47 (♪)

V po­víd­kách, které se točí kolem tro­jice Adam K. + Peo + Ruby, občas zmi­ňuji fik­tivní sku­pinu No­nexis­tent ideals nebo zkrá­ceně jen NEI. Jde o post-rockové usku­pení, které hraje přesně to, co by člověk v tomhle žánru čekal, to nej­lepší v duchu Mona, masivní dy­na­mické skladby, zcela beze slov, za­lo­žené na mo­hutné es­ka­laci, kon­trastu a pomalu bu­do­va­ném napětí. Kla­sika. Shodou náhod v po­pi­so­vané scéně vždycky hraje nějaká jejich skladba – buď vy­hrává z re­pro­duk­torů nebo zní ze slu­chá­tek – jejíž jméno přesně vy­sti­huje náladu nebo pointu oné scény. Tady jsou názvy všech na­le­ze­ných skla­deb:

Z názvů je jasné, že jejich témata nejsou nijak veselá nebo op­ti­mis­tická a točí se kolem pocitu od­ci­zení, zby­teč­nosti, hle­dání smyslu a touze po úniku. A taková je taky vět­šina mých po­ví­dek – nemůže to být lepší & sen o per­fekt­ním úniku je jediné, co zbývá.

+1: Občas se není třeba uchy­lo­vat za fikcí, pro­tože exis­tuje reálná skladba, která přesně vy­stihne náladu. Třeba Feel Hap­pi­ness od Swans (I m truly sorry // For what I never did) nebo East Has­tings of GY!BE" (*Kiss me, you're be­au­ti­ful. These are truly the last days.)

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz