k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Naivita

13. 2. 2017 — k47

Oslavy, na kte­rých budou pří­tomné něčí děti, teď už budou jen čas­tější a čas­tější. Days of being wild pomalu mizí, stejně jako čas ne­zod­po­věd­nosti, leh­ko­váž­nosti a zby­teč­ného rizika (aspoň pro ty, kteří si dali život do­po­řádku, ███████████████████████████████████████████████████████).

Ale není to zas tak zlé. Tím myslím děti v po­sádce. Ten zbytek je hrozný a děsí mě jako nic na světě. Na­i­vita malých životů má svoje kouzlo, když to nej­horší, co můžou udělat je ne­u­po­slech­nout rodiče, kdy si nejsou vědomé exis­ten­ci­ál­ního děsu nebo necítí ne­u­ha­si­tel­nou zby­teč­nost, mar­nost, po­stra­da­tel­nost, za­ne­dba­tel­nost a samotu v kos­mic­kém mě­řítku. To jsou dobré roky a jen pohled na ty tváře mi roz­pouš­těl srdce. Ale nejsem na jejich místě, jsem tady, na druhé straně ba­ri­kády, skoro blíž finiši než startu, upro­střed mi­zer­ného sprintu, na hraně, špičky bot visí nad prázd­no­tou. A co dál? Dál nic. Jen doufat, že vlna es­ka­pismu vydrží dost dlouho a zanese nás až na hra­nici Zá­pad­ních Zemí.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz