Začaly první skutečně pěkné dny. Z větší části jsem je strávil na ulici, na
nohách, v pohybu, bez cíle, ██████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████. A najednou jsem si jen v tričku
připadal jako nahý. Dost k tomu pocitu pravděpodobně přispívala ██████████. Lidi s vlasy si nejspíš neuvědomují, že bez nich je člověku strašná
zima na cranium. Stačí, když trochu zafouká a zastudí to. Na druhou stranu teď
potřebuji jen 17 minut na to, abych se ostříhal, umyl a doběhl na vlak. To není
zas tak špatné.
Druhá věc, proč jsem si mohl připadat nahý byl kanystr pepřového spreje, který
jsem nosil v kapse bundy. Bylo to zčásti pro klid duše, zčásti pro pobavení. V Pze si nikdy nepřipadám v ohrožení, nemám strach z přepadení nebo útoku,
ale když by to už přišlo, měl bych být připravený a odejít s fanfárou, tak
stupidně, jak jen to bude možné.