Naháněčky

V metropoli člověk čas od času narazí na Kristovy naháněče. Pod koněm na Václaváku to někdy obsadí kristovci, kteří vlají vlajkami a zpívají o tom, jaký super chlap ten JK vlastně je. Někdy mě zastaví mobilní kristovci v davu, prohodí pár slov, předají plakátek nebo vizitku jejich konkrétní sekty nebo komuny. Pokud se to stává i vám & štve vás to, zeptejte se jich, proč bůh dopustí, aby se zlé věci děly dobrým lidem. A nebo možná ne. Může to vést ke dlouhé diskuzi citující obskurní teology šestnáctého století.

Včera, když jsem seděl na lavičce v ███████████████ & četl Dispatches (jo, ještě pořád, nejsem příliš vytrvalý čtenář) mě obstoupily tři ženy, a nejmladší z nich začala, jestli se mě může zeptat, zdali jsem se účastnil posledního sčítání lidu.

V duchu jsem věděl, kam míří. Nechtějí peníze, to je jasné, chtějí něco prodat.

„Byla tam otázka ohledně vyznání,“ pokračovala žena.

A jsme doma. Kristovy naháněčky.

Pokračovalo to klasicky, ptala se jestli & v co věřím & co si myslím, že bude po smrti. „Co by se stalo, kdybyste teď…“ nedokončila větu, ale bylo nad slunce jasné, kam tím míří.

Odpověděl jsem, že na tom nezáleží a prezentoval jim apokalyptickou vizi naplánovanou na následující pětiletku. Chtěl jsem, aby slyšely něco nového, něco neotřelého, aby to pro ně nebyl promarněný čas. V ideálním případě bych je rád šokoval tak, aby to otřáslo základy jejich víry. Vynechal jsem bohužel pár šťavnatých momentů jako vystřižených z biblických apokalyps, které by se jim určitě líbily. Škoda.

„Řekl vám, někdy někdo, že vás bůh miluje?“ zeptala se.

„Jo,“ odvětil jsem, „jednou mi to řekl opilý chlápek na nádraží.“

„A co jste si o tom myslel?“

„Že by neměl tolik pít.“

Poděkovaly za „rozhovor“, možná zmateně & nejistě, ale podle mě mi jen nebylo příliš rozumět. Když zmizely z dohledu, mi to docvaklo. To ráno jsem si hladce oholil hlavu na nula milimetrů a vypadal jsem jako Kurtz z Apokalypsy, jenom s tím rozdílem, že čerstvě odhalená kůže byla bledá a neopálená. To v kombinaci s otázkou, co by kdybych zemřel přesně teď, dává dojem, jako kdyby ke mně přistoupily, protože jsem vypadal jako pacient na chemoterapii, kterému nemusí zbývat příliš času.

To se bohužel už nedozvím.

Ale jedno jim musím nechat: Jejich taktika byla perfektní. Nezačaly zostra „Chceme si s vámi promluvit o Ježíši Kristu“, ale vzaly to oklikou přes sčítání lidu, které je myslím nevyhnutelné, taže ano, všichni vyplnili tu kolonku ve formuláři.

Útočnou skupinu tvořily tři ženy – jedna mladá & pěkná, dvě starší – hlavní slovo měla ta mladá, pochopitelně. S ní se chtěli lidé o JK bavit více než s těmi ostatními, jestli víte, co tím myslím.

Rád bych se s nimi promluvil právě o jejich taktice & její úspěšnosti. To by byl zajímavý rozhovor, jestli víte, co tím myslím.

Ale příště, když se někdo zeptá, odpovím, že jsem Jedi.