k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Nachlazení

22. 12. 2017 — k47 (♪)

Uvě­do­mil si, že má celkem rád na­chla­zení, v jeho zcela před­ví­da­tel­ném rytmu bylo něco uklid­ňu­jí­cího. Dva dny po na­ka­žení se naplno pro­je­vily pří­znaky. Každý den jeden symptom přibyl a jiný zmizel, za další tři dny zůstal jen kašel. Každá epi­zoda měla průběh shodný jako všechny minulé. Byl na­to­lik ne­měnný, že kolem něj mohl plá­no­vat. Dnes mu nebylo dobře, ale přesně za čtyři dny bude skoro zdravý, ne­pří­jemné pří­znaky odezní a zů­sta­nou jen ty otravné, které vyléčí jejich zaryté ig­no­ro­vání.

Také začal psát ve třetí osobě, pro­tože nebyl žádný sku­tečný důvod nepsat, stejně to všechno byly jen lži, 140000 slov lží.

Když mu bylo mi­zerně, četl si o tom, co ho su­žo­valo. Na­chla­zení způ­so­buje 200 růz­ných virů, lidé mu prů­měrně pod­leh­nou 2-5x za rok, jen v USA vede k eko­no­mic­kým ztrátám přes 20 mi­li­ard dolarů a ne­e­xis­tuje pro něj žádný lék nebo oč­ko­vání.

To je zvláštní, přišlo mu. Něco tak běž­ného, co jednou za čas otráví život kaž­dého člo­věka, ale přesto ne­e­xis­tuje žádný způsob ak­tivní obrany. Všechny léky světa ule­vují jen od symptomů, sku­tečně léčí jen čas a imu­nitní systém.

Taky se dočetl, že jsou při na­chla­zení běžně pře­de­pi­so­vány an­ti­bi­o­tika, která nic ne­u­dě­lají, pro­tože hubí ba­te­rie, nikoli viry. Ne­mocní od dok­torů čekají, že jim je pře­de­píše, pro­tože proč by jim je ne­pře­de­psal, jsou ne­mocní, po­tře­bují něco po­řád­ného. Doktor ve snaze pomoct, byť jen pla­cebo stylem, je pře­de­píše a tupá ig­no­rance si ukousne další sousto z naděje lidské rasy na pře­žití. Zby­tečné a nad­měrné uží­vání an­ti­bi­o­tik je na stejné úrovni stu­pi­dity jako od­mí­tání oč­ko­vání. Takoví lidé nejsou jen stu­pidní, ale také se­bestřední, chtějí sami pro sebe jen to nej­lepší a ohrozí zbytek světa, jen aby to do­stali. Jejich dluhy splatí ostatní. Re­zistence na an­ti­bi­o­tika je reálný pro­blém. Známe přes 6000 an­ti­bi­o­tic­kých látek, ale jen ~70 z nich našlo lé­kař­ské uplat­nění, zbytek je příliš to­xický nebo jinak ne­vhodný pro léčbu. Není tedy moc z čeho vy­bí­rat, když se objeví nový re­zistentní kmen.

Podle odhadů pe­ni­ci­lin za­chrá­nil životy 82 mi­li­ónů lidí od dob, kdy Ale­xan­der Fle­ming poprvé zpo­zo­ro­val, že plíseň Pe­ni­ci­li­num no­ta­tum omylem za­ne­sená do Pe­t­riho misky zabíjí ko­lo­nie bak­te­rií. V té době – roku 1928 – nebylo možné spo­leh­livě se­pa­ro­vat onu bak­te­rie za­bí­je­jící látku. Změna přišla až s druhou svě­to­vou válkou, kdy bylo třeba ve velkém léčit in­fi­ko­vané rány a proto se byly do vývoje vlo­ženy velké pro­středky. Howard Walter Florey pak v roce 1939 do­ká­zal úspěšně pro­du­ko­vat po­u­ži­telné množ­ství pe­ni­ci­linu. No­be­lova cena na sebe ne­ne­chala dlouho čekat. V Če­chách byl poprvé pe­ni­ci­lin při­pra­ven v roce 1944.

On za po­sled­ních aspoň deset let chřip­kou ne­tr­pěl, pa­ma­to­val si, že ji dostal jen jednou, kdysi dávno, když byl malý. Pa­ma­to­val si tu únavu, bolest hlavy, prázd­notu, ho­rečku, chvění se zimou a rtuť tep­lo­měru stou­pa­jící ke čty­ři­cítce. Ale to bylo tak dávno, že se ty vzpo­mínky mísily s jinými a o jejich spo­leh­li­vosti se dalo úspěšně po­chy­bo­vat. V jeho paměti ležel s ho­reč­kami v Cele, ale to nebylo možné. Tam jen vždy ot­rá­veně seděl u po­čí­tače, pil čaj s medem, při­ku­so­val k němu celé ci­t­rony a četl si články o na­chla­zení.

+1: Chřipku může dostat i kůň. A pak začne kašlat.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz