k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


««« »»»

Mulholland Drive

4. 5. 2017 — k47

Od posledního Lynchova filmu Inland Empire uběhlo 11 let. Asi tak. Jeho předposlední film Mulholland Drive se objevil před 16 lety. Čas letí.

And then one day you find ten years have got behind you // No one told you when to run, you missed the starting gun

Mulholland Drive byl nedávno kritiky vybrán jako nejlepší film 21. století & je to taky můj osobní favorit (spolu s Primerem, pochopitelně). Teď někdy má vyjít rozšířená verze, která načasováním koliduje s novou sérií Twin Peaks. Díky aspoň za to.

MD není jednoduché vysvětlit takhle nasucho, MD se musí vidět, jednou, dvakrát, třikrát, minimálně třikrát. V podstatě je to neo-noir příběh o pomstě, která skončí vraždou. Ale to není to hlavní, MD je hlavě mystérium, které je třeba dekódovat a rozluštit. Každá surreálná scéna, postava, aspekt a element má svůj smysl a precizně zapdá do výsledné mozaiky. Lynch je natolik sebejistý, že v určitých chvílích divákům přímo říká: "Tohle je jen sen. Tohle je jen iluze." Ale díky tomu, jak je MD sestavený, tyto klíče nepomáhají.

Nesmazatelně mi v paměti utkvěly dvě scény: sex dvou hlavních protagonistek (ne z očividných důvodů, ale proto, že to byla vrcholová scéna v dechberoucí eskalaci konfliktu) a pak the Man behind Winkies (mimochodem to vůbec není muž). Tahle scéna exceluje tím, že postaví všechna pravidla hororu na hlavu. Odehrává se za bílého dne, postavy jasně vysvětlí, co se stane, ale nakonec to diváka stejně vyděsí. Mě to tedy napoprvé vyděsilo jako nic na světě.

Lynch v téhle scéně opět sebejistě vyřvává vodítka svého mystéria: "he's the one that's doing it", ale při prvním shlédnutí vůbec nepomáhají, divák bude přinejlepším mít pocit, že je jeden krok pozadu, přinejhorším se vůbec nebude chytat.

Adam K. - vyprávěč z mých povídek - je pojmenovaný právě podle Adama Keshera z MD. Jeden rys, který mě fascinoval, byl pocit neviditelné konspirace, která se kolem něj svírá a stahuje ho ke dnu a se kterou nemůže nic udělat. Přinejlepším ji může pochopit, ale nemá sílu nebo prostředky, aby bojoval proti silám, které rozhodují o jeho osudu. Jednoho dne se proti němu někdo spikl a od toho okamžiku to s jeho životem šlo od desíti k pěti a zdá se, že tomu nedokáže utéct. Tenhle pocit beznaděje je charakteristický pro Adama K. - nikdy nedokáže pohnout se svým osudem.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz