Mrtví lidé & ošklivé mosty

Na co jsou vlastně zábrany proti skokanům-sebevrahům? Když někdo chce skočit, tak si svoje místo najde. Když už je člověk natolik odhodlaný, že dojel na most inteligence, aby ho spolykala ledová řeka, může dojet kamkoli jinam. V takovém stádiu je za hranicí náhlého impulzu & začíná plánovat. „Teď, když jste mi to zhatili, mi to konečně došlo, máte pravdu, radši zůstanu naživu a budu se dál koupat v téhle žumpě, kterou se zdráhám označovat slovem život.“ Nakonec stejně skončíme s mrtvými lidmi, jen naše mosty budou ošklivé. Pokud pomůže už jen zábrana, je příliš pozdě, společnost svůj boj prohrála, je to hořkosladké vítězství na konci světa a na konci nadějí.

Když někdo chce skočit, ať skočí, nic to nezmění, na ničem nezáleží. Někomu bude chybět, ale to je statisticky nevyhnutelné, nejde o nějakou hlubokou opravdu nebo důvod dýchat dál. Pokud skokan žil, tak aspoň jeden člověk se podiví, když se doslechne terminální novinku, pokrčí rameny a vrátí se k tomu, co dělal předtím.

Chci, aby víc lidí našlo sílu udělat to, po čem touží.

████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████