k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Moje realita, tvoje realita

12. 5. 2017 — k47 (♪)

Před ně­ja­kou dobou jsem z fa­leš­ného twit­ter účtu ne­pří­liš sluš­ným ja­zy­kem od­po­vě­děl na jeden post & moje od­po­věď nebyla nikde vidět. Viděl ji autor – onen fa­lešný účet – ale pro všechny ostatní byla skryta. Můj hlavní účet, nějaké ve­d­lejší, jiné fejky, pro všechny skryto.

To mě trochu roz­ho­dilo. Ne ten kon­krétní případ – fa­lešné účty mám jen proto, abych křičel na hlu­páky & ne­zá­leží mi na sdě­lení – ale prin­cip. Na jednu stranu je to dobrá zbraň proti trol­lům, na druhou stranu jde o cihlu v bu­do­vání echo cham­ber/kom­naty ozvěn.

Se­lek­tivní re­a­lita není nic nového. Už před mnoha lety se po­dobné tech­niky po­u­ží­valy na ně­kte­rých cha­nech – myslím, že se tomu říkalo hell ban – člověk, který dostal ban, se o svém trestu ne­do­zvě­děl, viděl všechny své posty i posty ostat­ních, ale nikdo jiný ne­vi­děl jeho. Z jeho úhlu po­hledu bylo všechno v po­řádku, jen ho všichni ig­no­ro­vali. Jeho re­a­lita se roz­chá­zela s re­a­li­tami ostat­ních.

Ten roz­chod je mezi re­a­li­tami je to, co mě drásá.

V pří­padě twit­teru (pokud nešlo o chybu, ale o zá­měr­nou funkci) jde o zcela au­to­ma­tický proces. Nějaký al­go­rit­mus vy­hod­notí sdě­lení jako ne­pa­t­řičné & skryje ho, zcela stro­jově & bez zásahu člo­věka. Jestli sku­tečně jde o ne­pa­t­řičné sdě­lení nebo ne, je otázka, která zů­stala ne­zod­po­vě­zena, ale přesto někdo na­kres­lil čáru do písku a efek­tivně tak vnutil svojí pre­fe­ro­va­nou od­po­věď.

O po­sled­ních ame­ric­kých pre­zi­dent­ských vol­bách se psalo, že voliči kaž­dého kan­di­dáta viděli zcela od­lišné světy, které se skoro nikde ne­pro­tí­naly. Jedni viděli to, druzí ono, žádná dis­kuze, žádné zva­žo­vání al­ter­na­tiv.

To je pro mě vize pekla – svět, který pro kaž­dého stro­jově vy­tvoří jeho sou­kro­mou so­lip­sis­tic­kou bub­linu, která se zcela roz­chází s ka­pes­ními vesmíry jiných lidí, kde ne­e­xis­tuje žádný sdí­lený proud dějin, jen roz­tříš­těné frag­menty.

Zá­ro­veň tyto prak­tiky de­fi­ni­tivně po­hřbí­vají ideu ne­utra­lity soc-netů, která byla po­pu­lární v kru­zích techno-uto­pistů. Soc-nety nejsou to mocným hlasem lidu, jde o firmy hnané penězi. Když se ukáže, že se jim otravní trollové nehodí, tak je vypnou. U trollů a otrav­ných idiotů se s tím dá sou­hla­sit, ale vždycky, když je nějaká ma­ši­né­rie na­in­sta­lo­vána, hrozí roz­ší­ření její pů­sob­nosti směrem, se kterým se pů­vodně ne­po­čí­talo. V pří­padě twit­teru je těžké si před­sta­vit, že by na­pří­klad šel po di­si­den­tech, pro­tože to je část jeho mar­ke­tingu, ale i tak – při každém me­cha­nic­kém uml­čení je třeba zpo­zor­nět a zkou­mat jak fun­guje a proč.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz