k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


««« »»»

Mosty

21. 7. 2017 — k47

Nebyla to jen Matička Metropolis, která se probudila k životu. Prague Photography tour se taky probralo z dočasné hybernace & J.M. – hlava celé operace – zorganizoval akci kolem focení mostů Phy.

Na papíře to nevypadá nijak zle, ale je to přesně ta věc, která mě láká jen ve velice omezeném duchu. Mosty Phy tam stojí dekády & staletí & pokud se nestane něco strašného, tak tam budou stát do blíže neurčené budoucnosti.

Ale teprve, když jsem se přihnal na okraj, kde se Letná láme & padá do řeky, mě to naplno trefilo. Jo tohle – architektura, genius loci jako vystřižený z klišovitých reklamních plakátů, fotky pěkné & atmosférické (pokud se udělají dobře & ne jen diletantsky vystřelit jeden záběr & dodatečně zvýšit sytost na maximum), ale předvídatelné, pořízené tisíckrát jen v ten den samotný. Na městě je obdivuhodná jeho přechodná povaha – ne omítka, ale lidé & jejich tep v ulicích.

Naštěstí nešlo o statickou operaci, která zakotví na jednom místě a bude doufat, že další fotka toho samého bude nějakým zázrakem jiná. Foto-konvoj zastavil vedle Stalina, kde se něco vaří každou chvíli. Následuj hudbu - kde je hudba, bude i pivo, dav a možnost splynout & pozorovat. A pod ex-sochou ex-sovětského ex-diktátora bylo co sledovat. Moře lidí, které se skoro přelívalo přes okraj betonového útesu osvětlovaného laserovou projekcí, pod kterým na schodech seděli další duše & poslouchaly živou hudbu. Tohle řekne o duchu města o něco víc než oblouky pár mostů.

S pivem v jedné ruce & foťákem bez popruhu v druhé jsem chytil foto-konvoj, který začal klesat na úroveň řeky, aby získal jiný úhel pohledu. Mě upoutal osamělý rybář, který se v malé loďce houpal na černé řece. To se jen tak nevidí. Bohužel střílet skoro potmě na objekt, který není zcela stabilní, je sisyfovský úděl.

Největší radost mi udělal mladý pár belgických turistů, kteří viděli bandu fotografujících lidí & zeptali se, jestli bych je nemohl vyfotit se zářícím hradem v pozadí. Proč ne? Trochu slow sync akce s bleskem & dragging the shutter (české termíny jako vždycky neznám). Byli ve městě na čtyři dny, následující ráno se chytali pokořit Hrad, klasická turistická povytržení. Svěřit jim pár minut času a jednu (doufejme) pěknou fotku, je to nejmenší co můžu udělat (+1: výsledek stál za hovno, protože pořád nevím, co dělám).

Zbytek noci jsem strávil imitací opilého idiota & útěkem unylými ulicemi směrem ven. Město těsně na hraně půlnoci má své speciální kouzlo – turisté s jetlagem bloumají oranžovými ulicemi jako zmatené zombie & hledají, co ještě zůstalo naživu; v party ulici před JD a TRTR postávají ženy v elegantních šatech a muži v padnoucích košilích. „Tady jsou,“ napadlo mě, ale přesto jsem tam cítil neurčitou hrozbu, mnohem silnější než v částech města s horší reputací. Hrozbu zezhora, z pozice moci. V tu hodinu bych si tam připadal vítaný jen s █████████████████████████ & prstem paranoidně přeskakujícím na spoušti.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz