Moment

ten moment, kdy všechno začne působit divně. Celý život nosím peněženku v jedné kapse, jednou si ji dám do druhé & najednou mi obě kapsy připadají, že to do nich nepatří. Jím polévku, začnu přemýšlet o pozici v jaké držím lžíci & najednou mi nepřipadá správná, jako kdybych to dělal špatně. Zavazuji si tkaničky, na chvíli se zastavím a snažím si vybavit pohyby rukou při vázání, nevybavuji si nic, když o tom přemýšlím, nedokážu si zavázat tkaničky. Je to jako ve vtipu Steven Wrighta: "My apartment was robbed and everything was replaced with exact replicas… I told my roommate