Meta-narratives

V poslední době si stále víc uvědomuji jeden opakující se vzor:

Existuje (převládající) myšlenkový proud X, který nám připadá nespravedlivý/ponižující/špatný, tak proti němu vytvoříme alternativu – myšlenkový proud Y, který se snaží poukázat na a napravit všechny chyby a nespravedlnost původního myšlenkového proudu.

Co mi připadá bizarní je, že tím, že reagujeme na původní proud, tak mu implicitně dáváme kredibilitu & váhu, načrtáváme ho jako oponenta, se kterým je třeba počítat/konfrontovat ho/bojovat s ním. Vlastně se snažíme hrát lépe v již probíhající hře podle již existujících pravidel.

Pravidla jsou nespravedlivá, radikálním krokem by bylo je zavrhnout a vytvořit jiná bez kontrastu s těmi starými. Netvořit myšlenkový proud s tím, že ten starý byl špatný a my to teď uděláme lépe, ale na zelené louce udělat něco zcela nového co je dobré & progesivní samo o sobě.

Možná je to postmoderní postoj, který zapomíná na minulost, která k současné situaci vedla & proto nikam nepovede. Možná. Ale mnoho postojů & filosofií mi připadá nedostatečně radikálních, jako kdyby jejich hlasatelé udělali jen jeden krok za čáru a pak se hned zastavili. Proč skončit zrovna tam & nesnažit se to dotáhnout do logických důsledků.