Máslo a hry

Největším bizárem posledních dnů je panika kolem rostoucí ceny másla a nájezdy na obchody, kde máslo zlevnilo o pár korun. To člověka překvapí, čekal by všechno jenom ne zrovna tohle.

Je snadné se tvářit povýšeně a divit se, proč se tihle rolníci perou o hroudy másla, když já si to svoje nechám dovážet z Belgie, kde ho utlučou mniši za zpěvu žalmů, aby ho vzápětí posvětili autentickým potem dávno zesnulého papeže Jana XII. To dělat nebudu. Ono to možná může znamenat, že se v Republice mezi Horami zas tak dobře nemáme a pro někoho je i trocha velká část peněžního koláče.

Prahu v posledních týdnech začaly kromě reklam na uber také tapetovat náborové billboardy amazonu. Je to jednak předzvěst monopolizace, kdy každé odvětví může zcela ovládat jedna korporace, ale taky připomínka toho, že to tady není žádná utopie. Amazon rekrutuje lidi do svých masivně automatizovaných skladů, posunovače krabic, kterých se zbaví při první možné příležitosti, kdy objedná lepší průmyslové roboty.

(Stejně tak je jisté, že se uber zbaví svých řidičů, když nakoupí flotilu samořídících aut – model je jednoduchý: implantuj se do odvětví ekonomické činnosti jako prostředník a pak odsekni lidi, kteří v něm do té doby pracovali. Ve světě, kde odbor je považován za sprosté slovo, nemají moc šanci s tím nic dělat. Protest taxikářů může mít něco do sebe, protože nespolupracovat s nepřítelem je rozumné. Ale o ničem z toho se tady teď nechci rozepisovat.)

Jedno je jisté, jsou potřeba posunovači krabic, ne kvalifikovaná & vzdělaná síla, tedy dolní příčka pomyslného žebříku, které tu může, jak naznačují nájezdy na kostky ztuhlého tuku, může být dost pro korporátní vládce.

Pořád jsem jenom diletant, který ničemu nerozumí & ani nevěří, že lidstvo má nějakou budoucnost. Takže asi tak