Logika snů

Když jsem se díval na nějaký sitcom, začal jsem přemýšlet, jak by asi vypadala televizní série, která by fungovala podle logiky snů. Mohl bych se něco takového pokusit napsat, ale myslím, že by to fungovalo jen ve vizuálním médiu. Sny jsou v jádru vizuální, není možné je popsat těm, kdo je nezažili.

Nápady jsem začal lovit v jediném autoritativním místě: ve svých snech.

Nešlo by o to, že by se mohlo stát cokoli. Pravidla by existovala a nemohla by být porušena, jen by měla ty podivnou snovou kvalitu, byla by nečekaná a pokroucená. Třeba prostor by nebyl metrický, místa by nebyla propojená jak jsme zvyklí z reality, ale ad-hoc stylem. Každé místo by bylo spojené s denní dobou a počasím. Někde by byl pořád večer a pořád by pršelo, ale stačí projít za roh a situace se změní. Lidé by neměli tváře, ale všichni by věděli, kdo je kdo.

Hlavní postavou by byl detektiv, který musí v tomto složitém prostředí vyřešit určitý případ. Žije s jedenácti lidmi, kteří se jmenují Lhář, je to jedna osoba v jedenácti tělech. Lhář o něm ví úplně všechno, vždycky je poblíž a vždycky o krok napřed. Když detektiv něco potřebuje, Lhář to má připravené.

Realita by existovala ve vrstvách. Když detektiv usne, probudí se v hlubší realitě, když se probudí, vystoupá zas o jednu výš. Sousední reality se vzájemně ovlivňují. Z každých problémů se může probudit nebo z nich usnout, ale nikdy jim nemůže zcela utéct. V jedné realitě by například začala jaderná válka a radiace prosakuje do těch sousedních a tak podobně. Každá realita má svůj specifický soubor snových pravidel. V jedné není možné utíkat, v jiné jsou všichni nazí, v další můžou levitovat a létat.

Pravidla tvoří komplikovanou a provázanou mozaiku a detektiv musí řešit problémy jejich kreativním užíváním.

Kdysi dávno jsem začal psát povídku, která se (aspoň myslím) pracovně jmenovala -1/0/+1. Šlo o tři paralelně běžící reality, ve kterých se vyskytovali stejní protagonisté, jen ve velice rozdílných životních situacích. Pravidla tří realit jsem nechtěl nikdy explicitně vysvětlit. To mělo vést k bohaté síti vyprávění, s tím, že by se reality (zase bez vysvětlení) postupně začaly prolínat, postavy by přecházeli z jedné do druhé a poznávali své známé v jiném světle.

Skončilo to jen u pár odstavců a poznámek.