k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Linky

9. 2. 2017 — k47

Ne vždycky všechno skončí, tak jak bych doufal. ████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████

Po jedné takové es­ka­pádě, která mi při­po­mněla, že status quo je to nej­lepší v co můžu doufat, jsem začal psát po­vídku pro­vi­zorně po­jme­no­va­nou A on si myslel, že se něco změní…. Šlo o druhou verzi jiné na­zvané O samotě tě nikdo ne­u­slyší se smát, která byla druhým po­ku­sem o Pa­ra­zita. Na­ko­nec jsem to ne­do­psal, pro­tože jsem ne­do­ká­zal udržet náladu na bodu mrazu do­sta­tečně dlouho.

Druhý den ráno jsem v kapse našel kus papíru s po­znám­kami: ta nej­větší válka je za náma, he hoped for a con­nection, Ruby tě­hotná, potrat?, lol a místo nového de­pre­siv­ního textu jsem se zase začal po­tá­pět do tem­ných excesů ro­ze­psa­ných Lhářů. Na­ko­nec z toho vy­rostla po­slední dějová linka Lhářů. Příběh má už tak příliš mnoho vrstev, ale tahle je ta po­slední, která všechno završí a povede k ter­mi­nál­nímu finiši.

První čtyři jsou ty staré, po­slední je nově při­daná:

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz