Kolik ti je let?

Hlavní nádraží je centrum podivných existencí. Pokud bych chtěl potkat někoho vyšinutého, poblázněného, šíleného nebo potrhlého šel bych tam.

Pamatuji si na jednoho z těch stereotypních trhanců, kteří mají špínu zalezlou pod kůží, i když se umyjí. „Kolik ti je let?“ zeptal se najednou dívky, která stála u bariéry východu z metra. Od pohledu ji mohlo být tak patnáct, možná o něco málo víc, ale rozhodně byla stále pod čárou.

Trhancův kamarád ho brzdil: „Za tohle tě zavřou.“

O pár metrů dál vybafl na skupinu žen: „Koupím dům na pláži.“ Vypadaly jako turistky, rozhodně spadaly do vyšší kategorie, než jaká běžně létá Hlavním. „Ty v tom kožíšku, koupím ti dům na pláži.“ Zaměřil přesněji svojí nabídku. Nikdo se neotočil, nikdo nereagoval.

Když vyšel ven, zaslechl jsem, že říká něco jako: „Mám to schovat? Cikáni mě s tím zabijou.“ Nevím, jaký byl kontext, ale nejspíš šlo jen o paranoidní blábolení.