Kolo 3

Zase sedět v sedle je krásné. Dneska poprvé po dlouhé době jsem rekreačně osedlal zrekonstruované kolo, nebylo to nic zásadního, jen 35 kilometrů krátkého odpoledního sprintu po starých cestách, které se mi za roky cyklistiky nesmazatelně vryly do paměti, všechno maximální možnou rychlostí, kterou zvládnu & bez zastávek.

I když s tou maximální rychlostí to nebylo tak slavné, buď moje kolo není, co bývávalo, nebo nemám tu explozivní fyzičku dávných let. První varianta má neoddiskutovatelný efekt, ale hlavní vinu ponese varianta číslo 2. Ale i přesto mi během hladkých sjezdů v hlavě zněla slova Astronautalisova The Dirtbike

And this is just the half, I can’t even find the words
How alive I finally felt, in the apex of a curve

Nádhera.