Kolo 2

Věci jsou horší a horší. Rozhodně co se týká osmičky na mém kole. Nedávno jsem musel vyháknout zadní brzdu, která dřela o ohnutý ráfek, jen abych se hnul z místa. Bez brzdy to bylo lepší, mělo to v sobě víc napětí, každou chvíli hrozilo, že skončím nějakou zrůdnou kolizí nebo přeletím přes řídítka ve snaze ji předejít. Už párkrát se mi podařilo přeletět vždy to byl zajímavý zážitek. Většinou jsem skončil na nohách.

Vyháknutí byl ten okamžik, kdy bylo jasné, že je třeba jednat. Kolo se stalo nepojízdným. Naštěstí jsem našel jiný bicykl a vypůjčil si z něho pár náhradních dílů – celé zadní kolo se vším všudy a lanko k přední přehazovačce. Bohužel jsem nenašel správný inbus a tak jsem musel přehazovačku na obětním stroji rozlámat, abych z ní vytáhl lanko. Není to moje kolo, tak co?

Snažil jsem se taky vyndat pastorek a náboj z mého starého zadního kola a znovu ho použít, viděl jsem dva šrouby, ty povolím a celé to nějak půjde. K mému překvapení se na mě vysypala hromada kuliček z ložisek. Tudy cesta nevedla, transplantace bude o něco komplikovanější. Náhradní pastorek má sice o jeden převod méně, ale pořád přehazuje téměř, jak by člověk čekal – jeden převod se někde ztratil & když přeřadím na největší kolo, tak řetěz přepadne. Není to ideální, ale lepší než nic a hlavně zadarmo. Říkal jsem už, že to obírané kolo není moje?

Takže teď můžu vpředu přehazovat a divoce vyhazující osmička neděsí kolemjdoucí. Se všemi převody se konečně dá vyvinout pořádná rychlost & můžu tak odříznout pár vteřin z ranního sprintu. Nicméně kolo, které poskytlo náhradní díly, bylo pojaté více relaxačně a nemůže poskytnout ten správný těžký převodový poměr, kdy bych mohl sprintovat i z kopce a odříznout dalších několik sekund. Škoda.