Čtyři a půl hodiny katatonického zoufalství
Na přelomu roku neustále ve smyčce poslouchal Feel Happiness od Swans. Ten moment, kdy Michael Gira začal zpívat I'm truly sorry, for what I never did ho doháněl k šílenství. Tenhle rok bude jeho posledním.
Nic se nezměnilo a nic nenaznačovalo, že se něco zlepší. █████ Lidé, které znal nejvíc, neznal skoro vůbec. S těmi, kteří byli nejblíže k přátelům, neměl skoro nic společného. Seděl a mlčel ve stavu katatonického
zoufalství a docházelo mu, že se nemůže pohnout. Fyzicky ani duševně. Proč
pokračovat? napadlo ho. Jestli je tohle je to nejlepší, v co můžu doufat…
Viděl tváře lidí ke kterým jen stěží dokázal přiřadit jména. Proč tady jsem?
Co jsem myslel, že se stane? Co jsem myslel, že se stane jinak? Nepatřil tam,
nepatřil nikam. Proč se snažit, když nakonec všechno skončí stejně? Tenhle rok bude jeho posledním.