k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Čtyři a půl hodiny katatonického zoufalství

30. 12. 2017 — k47 (♪)

Na pře­lomu roku ne­u­stále ve smyčce po­slou­chal Feel Hap­pi­ness od Swans. Ten moment, kdy Mi­chael Gira začal zpívat I'm truly sorry, for what I never did ho do­há­něl k ší­len­ství. Tenhle rok bude jeho po­sled­ním.

Nic se ne­změ­nilo a nic ne­na­zna­čo­valo, že se něco zlepší. ████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████ Proč po­kra­čo­vat dál? Proč to nevzít zkrat­kou? Všechny va­ri­anty byly stejně bez­cenné. Co mohl udělat? Byl v pasti. ████████████████████████████████████████████████████████████ bez vy­hlí­dek, bez ka­ri­éry, bez osob­nosti, bez kon­taktů, bez naděje.

Lidé, které znal nejvíc, neznal skoro vůbec. S těmi, kteří byli nej­blíže k přá­te­lům, neměl skoro nic spo­leč­ného. Seděl a mlčel ve stavu ka­ta­to­nic­kého zou­fal­ství a do­chá­zelo mu, že se nemůže po­hnout. Fy­zicky ani du­ševně. Proč po­kra­čo­vat? na­padlo ho. Jestli je tohle je to nej­lepší, v co můžu doufat… Viděl tváře lidí ke kterým jen stěží do­ká­zal při­řa­dit jména. Proč tady jsem? Co jsem myslel, že se stane? Co jsem myslel, že se stane jinak? Ne­pa­t­řil tam, ne­pa­t­řil nikam. Proč se snažit, když na­ko­nec všechno skončí stejně?

Tenhle rok bude jeho po­sled­ním.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz