Ideologie

(Navazuje na včerejší článek Zásadní životní pravdy).

Možná je to v tom, že hlasatel Zásadních Životních Pravd neříká, co je pravda, ale co chce, aby byla pravda a v co už věří, ale jen to podává tak, že to je už pravda & doufá, že se to dostatečným opakováním zaryje kolektivního povědomí a ideologie bude přijímána bez otázek.

Na mysl zase přichází Borgesův Tlön, Uqbar, Orbis Tertius.

Nedávno jsem četl článek o tom, že americká populace se stává čím dál tím osamělejší. Po několika odstavcích jsem narazil na větu:

It is no accident that the social interaction trend declined sharply in the mid-1960s when “doing your own thing” became vogue and “sexual freedom” separated the physical act of sex from the embrace of an emotional attachment and/or a romantic relationship.

To zní jako příšerně konzervativní tvrzení. Doslova konzervativní klišé. Podíval jsem se na wiki & The American Spectator je konzervativní magazín, nepřekvapivě.

Každý text je třeba nečíst jako danou pravdu, ale brát v potaz politiku každého periodika. Všichni nějakou mají, vědomě nebo nevědomě. Někdo ji aktivně tlačí, v tomhle případě: tradiční rodiny/hodnoty jsou dobré, alternativy ničí všechny jistoty & budou selektivně vybírat zprávy, které posilují tenhle světonázor.

Když bych to opakoval bez kritického pohledu, stal bych se užitečným idiotem. A to je věc, které se bojím ze všeho nejvíc – uvěřit cizím lžím.