k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Hvězdné mapy

21. 6. 2017 — k47 (♪)

V noci jsem se po­dí­val z okna a ne­vi­děl jsem žádné světlo, nesly­šel jsem žádný zvuk.

Když vy­hlédnu jedním směrem, není vidět nic. Pár domů se může skrý­vat daleko za hrad­bou stromů, ale jsou v nich zcela uto­pené a z jejich mi­ho­ta­vých oken se ke mně ne­do­stane ani foton.

Když už byla tak do­ko­nalá tma, udělal jsem pár fotek noční oblohy, první vůbec, nikdy před tím jsem ne­na­mí­řil ob­jek­tiv na ne­ko­nečno. Vý­sledky mě přakva­pily. Ten svět­lejší pruh napříč čer­no­tou může být mléčná dráha. Na chvíli se mi z před­stavy, že jsem takhle na šikmo ve vztahu k disku hvězd, udě­lalo zle.

Za­tímco jsem dřepěl na bal­kónu, u foťáku, který pra­co­val v pě­tivte­ři­no­vých vy­pě­tích ex­po­zice, vzpo­mněl jsem si na jednu pasáž FALILV:

I live in a quiet place, where any sound at night means some thing is about to happen: You come awake fast—thin­king, what does that mean? Usu­ally no­thing.

V tu chvíli něco začalo lézt po střeše. Nej­spíš šlo o po­bláz­ně­nou kočku, která si zkra­co­vala cestu před hřbety střech. Co jiného? Ne­chtělo se mi věřit, že by nějaký ak­tivní zloděj vylezl na jednu stranu domu a přes stře­chu se snažil in­fil­tro­vat po­zo­ro­vací terasu.


Fotit zářící hvězd­nou oblohu je docela chyták. Pro­blém je v tom, že se hvězdy hýbou a s dlou­hou zá­věr­kou se změní na bílý oblouk na pozadí kosmu. Po­u­ži­telné ma­xi­mum je asi pět vteřin, když otevřu clonu naplno a ISO vy­šrou­buji na 6400, tak se dá něco za­chy­tit. Ale pro ide­ální fun­go­vání by to chtělo by to f/1.4 35mm po­ží­rače hvězd.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz