k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Husí kůže

25. 3. 2017 — k47 (♪)

Nej­no­vější album Versus od pg.lost je asi to nej­lepší, co jsem v po­slední době slyšel. Track Mo­no­lith nemůžu dostat z hlavy & při po­sle­chu mi vždycky začne na­ska­ko­vat husí kůže. Někdy ne­mu­sím ani po­slou­chat, husí kůže se do­staví jen, když začnu myslet na ty vzletné op­ti­mis­tické linky, které vy­růs­tají z in­dustri­ál­ního hukotu.

pg.lost jsem poprvé viděl naživo kdysi dávno v Cha­peau Rouge. To byly doby, kdy hráli Pra­ha­nien, Heart of HeartsGomez. Mám dojem, že jsem na nich byl do­hro­mady dva­krát. Po­druhé taky možná v CR, ale už si přesně ne­vzpo­mí­nám.

Po­dobně silný jako Mo­no­lith (& s po­dob­nými účinky) je také finiš tracku From Beyond z nového alba Blu­e­necku. Jejich desky Scars Of The Mi­dwest, The Fallen Host nebo ne­dávný King Nine mi ve slu­chát­kách zní snad už od samého po­čátku, kdy jsem se dostal k post-rocku. Jejich hudba má na­kro­čeno k nos­tal­gii hro­mad­ného ničení, kterou tak dobře do­ká­žou tva­ro­vat Our Ce­a­sing Voice, ale nikdy ne­za­jde příliš daleho a ne­za­po­míná na dy­na­miku & es­ka­laci, která mě k to­muhle žánru při­pou­tala.

Mo­no­lith & From Beyond ale nejsou sami. Po­dobně mra­zivý efekt má třeba Vorel od Rus­sian Ci­rcles, Mo­nochrome Nights od Wa­te­red, Pas­sen­ger's LogThe Cathar­sis Session od The Seven Mile Jour­ney nebo Tur­bo­lina od Leech. Když se k nim vrátím & po ně­ko­lika mě­sí­cích se mi zase pro­že­nou slu­chátky, pro­padnu jim. Je to jako kdy­bych se držel od­ha­le­ných drátů ve kte­rých pomalu soupá napětí & ele­křina začíná pro­bí­jet celým tělem.

Prý exis­tují lidé s hu­dební anhe­do­nií, kteří necítí žádný po­ži­tek z hudby. Kdy­bych byl jeden z nich, tak jsem se už dávno po­vě­sil.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz