k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Kapitalisté z Haré Kršna

21. 11. 2017 — k47 (♪)

Není nic hor­šího, než prázdné město.

jediná fotka z toho dne

Otevřu oči, na­dechnu se čer­stvé re­a­lity Města a ulice jsou prázdné a pusté jako v den, kdy spad­nou bomby.

„Kde jsou všichni?“ pro­hnalo se mi hlavou, když jsem prchal ve­d­lejší úni­ko­vou tepnou z Hlav­ního ná­draží do ano­nym­ních útrob Města. Nikde. Čekal jsem, že za­padnu do nánosů lid­ských těl & tam začnu ope­ro­vat jako in­fekční cho­roby. Celé Město zelo prázd­no­tou, temný vichr hnal uli­cemi chuchvalce trávy a začalo se stmí­vat.

„Co se jen stalo?“ pře­mýš­lel jsem a pro­pa­dal se do so­lip­sis­tické tem­noty. Jestli je tohle před­zvěst věcí bu­dou­cích, pak nemáme žádnou naději. Se­sta­vím ko­mando vrahů, oz­bro­je­ných sta­rými čes­ko­slo­ven­skými sa­mo­paly a semtexem, dáme si po­slední drink v HG a pak roz­me­táme zbytek téhle me­t­ro­pole na prach. Proč ne, žeano? Po­slední drinx bude mít čtyři chody: gin\tonic (East Im­pe­rial + Hen­drics), gimlet, mar­tini a pink gin. Za­čneme jed­no­duše a budeme dál zjed­no­du­šo­vat. Když do­pi­jeme po­slední kapky bit­teru a ginu, bude na čase zarýt do tkáně his­to­rie jeden oš­k­livý šrám. Ten po­slední. Vždycky jsem pře­mýš­lel, kolik lidí by bylo třeba, aby srov­nali mi­li­o­no­vou me­t­ro­poli se zemí. Můj odhad je někde mezi 1k a 10k Kur­t­zo­vých strojů. Není po­třeba velká armáda, jen je nutná per­fektní ko­or­di­nace a od­hod­lání po­lo­žit život za něco, co nemá příliš smysl. Jak říkám: Proč ne?

Ale to od­bí­hám. Je to jen blouz­nění ztra­cené duše. Jedna věc, se nedá zpo­chyb­nit: Tohle město je příliš prázdné a příliš temné. Nebylo zcela bez lidí, ale mělo jich tu být tak dva­krát nebo tři­krát tolik. Plá­no­val jsem udělat další bles­ko­vou ope­raci, po­hy­bo­vat se v davech, hledat vi­zu­ální cíle, blesk+foťák po vzoru Bruce Gil­dena, ale hus­tota po­pu­lace byla příliš nízká na to, aby se che­mická foto-reakce mohla rozjet naplno. Nikdy jsem neměl krytí, abych útočil za zálohy a mohl se rychle ztra­tit.

Po­pravdě—bylo mi­zerně, stěží pět stupňů a ulice bi­čo­val ledový vichr, ale přesto, tohle za­tra­cené město nikdy nemělo spát, to je hlavní pří­slib me­t­ro­polí s mi­li­o­nem+ oby­va­tel. Mělo být vždycky na nohách a vždycky se tu mělo něco dít. Ne dneska.

Když jsem blou­dil uli­cemi, na­ra­zil do mě jeden agent Hare Kršny. Oka­mžitě se mi snažil stře­lit malou bro­žurku o józe nebo velkou bichli za tři kila, kde je prý úplně všechno. Líbila se mi jeho pro­dejní tak­tika, ne­u­vě­ři­telně dravá a vy­kal­ku­lo­vaná, ale přitom pů­so­bila ne­škodně.

Podal mi bro­žurku a říkal, že si ji můžu vzít s tím, že jim za to lidé něco dávají, sto korun, dvě stě nebo milion. Tenhle malý detail byl bri­lantní: Řekl že je to dob­ro­volný pří­spě­vek, ale hned na­zna­čil, že lidé něco dávají a hlavně kolik. Ty tři čísla byla zvo­lená s pre­ciz­ností re­klam­ního agenta — 100, 200, 1M — dolní hra­nice, o něco víc a ne­sku­tečně mnoho. Je to myš­leno takhle: Milion nikdo nedá, to je jasné, ale zá­ro­veň nikdo nechce vy­pa­dat jako levná svině, která nedá víc než ab­so­lutní mi­ni­mum. Tak vysolí dvě kila a trans­akce je hotová. Krása.

Ne­tla­čil jen svůj pro­dukt, ale i své služby. Nebylo to poprvé, co někdo z al­ter­na­tivní sub­kul­tury řekl: „Mi­mo­cho­dem, tam a tam máme vlastní re­stau­raci.“ Ka­pi­ta­listé z Haré Kršna si po­sta­vili doupě v Sou­ke­nické nebo kde a nutně po­tře­bo­vali roz­to­čit kola ob­chodu, zvýšit tržby, nacpat si kapsy eury a dolary chti­vých tu­ristů, kteří hle­dají únik z pekla pozd­ního ka­pi­ta­lismu přes al­ter­na­tivní kul­turu a spi­ri­tu­a­litu, pro­prat je přes firmu na kaj­man­ských os­t­ro­vech a zmizet.

Kam? To není jisté. Vím jen, že pak bude ve městě ještě méně lidí.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz