Gin

A co třeba si takhle dát levný gin? Ne ty obvyklé značky zepředu regálů/nápojových lístků, ale ostudná tajemství na které padá prach na nejzazším konci. Přece to nemůže být tak zlé?

Je.

Posledních několik měsíců jsem měl jedno jediné poslání: Zkusit ochutnat co nejvíc levné břečky, která má na obalu napsáno slovo gin. Musím říct, že to byla spanilá jízda chutěmi a vůněmi. Z větší se mi příliš smyslových požitků nedostalo & když se ano, tak většinou dojmy/poznámky ochutnávek obsahovaly slova jako „syntetický“, „chemický“, „umělý“, „nesnesitelný“, „odporný“, „politováníhodný“, „hnusný“, „krutý“, „surový“, „útočící na základní kameny humanity a naší společnosti“. Nedočkal jsem se žádného jalovec, žádných botanických tónů, žádného citrusu, ničeho, co by člověk v takovém nápoji čekal. Jedna značka, která byla tak neskonale levná, že jsem dostal strach, jestli z ní neoslepnu, neměla žádnou chuť nebo vůni, dýchal z ní jen ostrý zápach etanolu & nic jiného. Byla to vodka, špatná & levná vodka, která shodou náhod skončila v nesprávné lahvi.

Po téhle exkurzi do pokřiveného světa alkoholu, který někdo musí destilovat ve vaně v dřevěné boudě, která je prolezlá krysami, mi všechno přišlo o něco světlejší. Najednou docela obyčejný G\T z rozumných surovin chutnal jako mana nebeská.

Takže aspoň tak.