k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Fikce

8. 4. 2017 — k47 (♪)

████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████

Před ně­ja­kou dobou jsem na­ra­zil na blog jedné blo­gerky/mo­delky/de­signerky. Ne­pa­ma­tuju si url & nemůžu ho ani najít, ale na tom moc ne­zá­leží. Šlo o pre­zen­taci rych­lého a blýs­ka­vého života jedné jet-setter duše – móda & exo­tické lokace. Každý post ob­sa­ho­val blok textu a čtyři fotky, ze kte­rých dý­chala spo­ko­je­nost se ži­vo­tem pro­ží­va­ným na nej­vyšší možné otáčky. Lokace se stří­daly den za dnem, Paříž, Madrid, New York, Berlín, pláže, z každé dýchal luxus & styl. V po­rov­nání s tímhle ob­ra­zem je snadné po­kles­nout na duši, pro­tože v tom kon­trastu se všechno zdá ne­sne­si­telně nudné, všední & běžné.

Pak ale mi došlo, že tohle je její práce. Ona musí kon­stru­o­vat fa­leš­nou pa­ra­lelní re­a­litu, pro­tože ta sku­tečná ne­pro­dává & lidé ne­kli­kají na af­fi­li­ate odkazy pokud nejsou pře­svěd­čeni, že si můžou taky koupit tu iluzi.

V tomhle světle začal její blog pů­so­bit ko­micky. Ta fotka, kde si při­ťukává se třemi krás­nými dív­kami na pláži pod za­pa­da­jí­cím slun­cem, byla peč­livě zkom­po­no­vaná, udě­lali ně­ko­lik pokusů, dokud jejich fo­to­graf nebyl spo­ko­jený, dokud to ne­tre­fili per­fektně, dokud jejich úsměvy ne­vy­pa­daly do­sta­tečně upřímně, dokud do sebe všechno ne­za­padlo.

Ten blog by se neměl brát jako střípky z života žitého, ale jako ka­pi­toly Bor­gesov­ské fikce. Ty čtyři fotky pod každým dnem jsou okna do Tlönu, pa­ra­lel­ního světa, který vzniká roz­sáh­lou kon­spi­rací & čím víc v něj věříme, tím víc je sku­tečný, tím víc se náš svět stává touhle fik­tivní di­menzí.

Ře­še­ním není hrát pre­zen­to­va­nou hru lépe, ře­še­ním je zcela za­vrh­nout její pra­vi­dla.

+1: Právě na au­torce onoho blogu jsem za­lo­žil fo­to­blo­gerku v do­om­sday party blogu.

+2: Co kdy­bych začal do ASCII blogu po­stupně vplé­tat fik­tivní život, tak pomalu & po­zvolna, aby si nikdo ne­všiml fá­zo­vého pře­chodu, dokud by tahle fik­tivní re­a­lita zcela pře­vzala kon­t­rolu? Co když jsem to už začal dělat? Co když to byl plánem od samého za­čátku?

+3: Burrou­ghs v Místě sle­pých cest psal: „Je snadné okla­mat ty, kteří jsou již pod­ve­deni.“ Při­padá mi to teď nějak re­la­vantní.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz