Fikce & realita soudných dnů

Realita má tu vlastnost, že rutinně překonává i ty nejdivočejší výlevy fikce. Tohle mě pronásledovalo celou dobu, co jsem psal Katedrálu – měl jsem v hlavě představu divoké party, která se vymkne kontrole, lidské důstojnosti a pravděpodobně i platným zákonům civilizovaného světa – ale vždycky jsem narazil na něco, co překonalo mojí fikci naprostého excesu. V hlavě mi pořád znělo „tohle není dost ostré“ a přidával na obrátkách, až jsem se dostal na hranu toho, co je reálné – party ve velkém poháněná stimulanty a fiktivní experimentální drogou GRRBW, která masivně umocňuje libido (ne zcela nereálné), se zvrhne do orgií v průmyslovém měřítku. Ve výsledku z toho vylezlo 27500 slov, 65% z toho je popis narůstajícího chaosu jednoho večera a jedné noci (částečně založeného na reálných událostech), který se pohodlně usadil těsně za hranicemi všední reality.

Ve stejném duchu rozporu pokulhávající reality a suplující fikce jsem začal psát doomsday party blog. Jde o polo-fiktivní zprávy z života několika lidí, kteří přestali věřit v budoucnost světa, naladili se na vlnovou délku apokalypsy a postupně ze sebe strhávají okovy civilizovaného chování.