Proč ne třeba takhle?

Dva nápady na příběhy, které nikdy nenapíšu:

1. Koncem devadesátých let bude během jedné noci osamocená vesnice kdesi v lesích vyvražděna. Všichni obyvatelé do posledního zavražděni, nikdo neunikl. Nemám k tomu nic dál, jen se mi líbí motiv, že se něco hrozného stane s komunitou, která je celkem odloučená od světa a nikdo si toho dva měsíce nevšimne. Muselo by se to odehrávat někdy v dobách před příchodem všudypřítomných mobilů, nejspíš v devadesátých letech. Mohlo by jít o detektivní příběh, který vyvrcholí tím, že příčina je nezjistitelná.
2. Cestování v čase bude možná, ale půjde o jednosměrnou cestu zpátky v čase bez možnosti návratu. Cestovatel se dostane do paralelní realita, která s tou naší sdílí historii až do okamžiku, kdy se tam objevil cestovatel. Od toho okamžiku se začne odvíjet jiná větev času. Akce v minulosti neovlivňují budoucnost odkud cestovatel přišel. To začnou používat lidí, kteří chtějí s pomocí moderních technologií vládnout nad primitivními civilizacemi jako bohové. Někdo později objeví způsob, jak se dostat do těchto realit. Pořád se nemůže vrátit zpátky, ale aspoň dokáže zaměřit změněné větve času a navštívit je. Onen člověk se rozhodne postupně navštěvovat tyto reality poznamenané cestovateli čase a objevuje neskonalé hrůzy. Zpátky cestovali často psychopaté, kteří hledali způsob jak být krutý a vyhnout se následkům svých činů, trestu a zodpovědnosti. Naráží na krvavá království, masakry a čistky obřích rozměrů, kanibalismus, zotročené kontinenty, masové lidské oběti, harémy nezletilých dívek, Evropu sto padesát let po příchodu cestovatele, který zabil všechny muže a přeživší jsou jeho potomci a tak podobně. Byla by to dobrá záminka psát skutečně nechutné věci.

+1: Rekapitulace jak funguje cestování čase v různých filmech.