k47.cz
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Drogy 2

27. 5. 2017 — k47 (♪)

(na­va­zuje na post Drogy)

V mých po­víd­kách je hlavní tro­jice hrdinů (Adam K, Peo, Ruby) na něčem skoro pořád. Ne­že­nou se za eu­fo­rií, za hla­do­vým po­žit­kem, ale chtějí vy­lep­šit vlastní těla a mysli, chtějí být lepší lidé a chtějí naplno využít svůj po­ten­ciál, ať už je ja­ký­koli. Ve sku­teč­nosti však jen zá­pla­tují své pro­blémy a po­tře­bují neu­ro­che­mic­kou vzpruhu, aby měli dost ener­gie k tomu, aby aspoň nějak fun­go­vali. Léčí symptomy. Splácí úroky na dluh. Nebo jak psal Burrou­ghs v NO: „vy­plácí muž­stvo drogou“.

Drogy jsou pře­de­vším sym­bo­lické. Před­sta­vují naději, že můžeme být spa­seni, že může exis­to­vat che­mická látka nebo obecně něco, co nás může vy­lep­šit, udělá z nás lepší lidi, dodá naději, že to může být lepší, že můžeme žít životy, které chceme a ne ty, které nám pře­de­psala bi­o­lo­gie. Tahle touha je po­cho­pi­telně blá­hová. Nikdy nic není za­darmo.

Pro tento účel jsem vy­tvo­řil celou řadu fik­tiv­ních sti­mu­lantů (syn­thein, syn­deum, S36, meta-syn­deum). Po­tře­bo­val jsem něco, co by bylo možné brát každý den bez ka­ta­stro­fic­kých ná­sledků, ně­ja­kou kaž­do­denní drogu, v ur­či­tých ohle­dech po­dob­nou no­o­t­ro­pi­kům, na které se dá trvale žít, která zostří smysly, kon­cen­t­ruje mysl a omezí nut­nost spánku. I když pořád nic není za­darmo. Bez ní je na tom hlavní tro­jice špatně & tyto fik­tivní látky je jen stěží pře­hodí přes laťku sne­si­tel­nosti.

Ka­tedrále hacker 8.3 při­veze vzorky látky ozna­čo­vané jako GRRBW, která masivně ze­si­luje libido. GRRBW ale není úplně fik­tivní, její před­lo­hou je Fli­ban­se­rin, který byl vy­ví­jen pro na­star­to­vání libida žen tr­pí­cích F52.0. V době, kdy jsem psal Ka­tedrálu a látka ještě nebyla na trhu, se ob­je­vilo velké množ­ství spe­ku­lací, po­pla­še­ných ko­men­tářů a hys­te­ric­kých reakcí, které se daly shr­nout jako: Ženy nesmí mít kon­t­rolu nad vlastní se­xu­a­li­tou, to ne­mů­žeme do­vo­lit, jinak to při­vodí konec ci­vi­li­zace. Šlo o kla­sické kon­zer­va­tivní žvásty. Pak se ob­je­vily vý­sledky prv­ních testů. U sku­piny žen, které ne­do­stá­valy pla­cebo, se zvýšil mě­síční počet sa­tis­fy­ing sexual events z 2.8 na 4.5 za cenu ne­pří­jem­ných ve­d­lej­ších účinků. Nic co byť jen vzdá­leně opod­stat­ňo­valo scé­náře po­pla­še­ných kri­tiků.

Fikce nemusí být li­mi­to­vaná otě­žemi re­a­lity a proto je fik­tivní GRRBW ne­bez­pečně účinná látka, která změní už tak di­vo­kou party Ka­tedrály na orgie konce římské říše. Zá­ro­veň je to taky velice po­tentní neu­ro­to­xin, pro­tože nic (stále) není za­darmo.

Další fik­tivní látkou je Droga YAryt­mii, která dělá vždycky to, co si žádá příběh (je to už 10 let, co jsem to napsal, buďte prosím sho­ví­vaví).

Na­po­sledy jsem ji použil pro na­star­to­vání udá­lostí ve Sto rocích čekání, které jsem vysekl za pár dnů & bez ně­ja­kých pře­hna­ných ambicí to poslal do sou­těže Cena Karla Čapka. Skon­čil jsem pár míst od konce. Jedno hod­no­cení po­rotce znělo:

Je to takové zá­bavné čtení, které působí, jako by ho také někdo napsal pod vlivem jakési omamné látky, byť jazyk je dobrý a téměř bez chyby. Pointu to má, ale přijde mi to příliš po­divné.

To mě utvr­dilo v tom, že tihle po­rotci jsou taky jenom idioti jako my všichni ostatní, ne nějací bohem vy­vo­lení nad­lidé a začal jsem po­chy­bo­vat o au­to­ritě jako kon­ceptu. Soutěž nej­spíš ne­vy­hraje nej­lepší po­vídka/novela/román, ale ta/ta/ten který se nej­lépe trefí do ze­i­ge­istu a pre­fe­rencí po­rotců. Nemám iluze, že to co jsem tam poslal bylo nějak dobré (verze na k47čce je oproti té sou­těžní značně uhla­zená), ale jeden po­rotce to dal za sebe na první místo, takže jsem se trefil do vkusu aspoň jed­noho z nich.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz