Drinky

Na světě není nic lepšího než ██████████, gin\tonic nebo všechno, co je založené na ginu a pochází z dob někdy před rokem 1900, ideálně s nějakou spojnicí na britské koloniální námořnictvo. Tanqueray gin/East Imperial tonic/okurka je zkapalněná nirvána. Nic z toho jsem ale neměl už velice, velice dlouho.

Potom, co se bar TAB odstěhoval do háje/zanikl, nezbylo příliš míst, kde bych se necítil jako cizinec. Na poslední místo, kde jsem se párkrát otočil, jsem zanevřel & už se tam nechci vrátit, ne takhle. V Úkrytu alkoholiků, kam mě naváděly kroky ještě před TABem, jsem nebyl už roky. Není pro to žádný zvláštní důvod, jen nemám touhu.

Nejhorší plac, kde jsem kdy pil, byl ██████████. Připadalo mi, jako kdyby tam bylo všechno falešné, jako kdyby stěny byly z umakartu a musely každou chvíli spadnout a odhalit nějakou strašnou hrůzu. Na druhou stranu jsem odtamtud odnesl tolik skla, až to nebylo pěkné. Pokud mají ceny nasazené tahle vysoko, využiju všechny dostupné metody jak amortizovat náklady.

Ale na tom už nezáleží, už dlouho jsem nebyl nikde, kde bych si to aspoň vzdáleně užíval.

Martini a G\T jsou speciální, protože vždycky spustí kaskádu proustovských asociací nálad, chutí, vůní, hudby, míst, dnů dávno minulých, kdy jeden smysl evokuje jiný jako klíče k minulosti, která se ztrácí tempem dvaceti čtyř hodin za den. Je to podivná síť spojení. MT může připomenout jeden specifický večer na rozpáleném asfaltu, G\T může vyvolat představy větrných letních dnů pod rozeklanými mraky na cestě nikam atd atd. Vždycky jde o silnou vzpomínku, která působí velice ostře, i když nemusí být nijak určitá. Jako kdybych tam zase byl.

Tohle jsem tady chtěl psát, ale dělá se mi zle z těch ██████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████ kolaps.