k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Doktore...

9. 8. 2017 — k47 (♪)

„Pře­de­píšu vám X.“

„Když jsem to bral minule, tak jsem na to ne­re­a­go­val dobře.“

„To bylo dávno, teď to může být jinak. Dám vám X. a uvi­díme.“

Dvě hodiny po požití první půlky tabletky se to všechno vrá­tilo, přesně na čas jako švý­car­ské ho­dinky. Roz­ba­lil jsem pří­ba­lový leták & začal jsem od­škr­tá­vat ne­žá­doucí pří­znaky. Tohle mám, tohle taky & pak tohle, to je to hlavní, co mi minule vadilo, přesně jak jsem si pa­ma­to­val.

Oh doctor, my doctor why are you such a cunt?

Říct o dok­to­rech, že se ne­sta­rají, by bylo příliš cy­nické. Jsem si jistý, že vět­šina z nich má svě­domí & sku­tečně se za­jí­mají o dobro svých pa­ci­entů. Jenom množ­ství jejich sta­rosti je roz­dě­leno počtem jejich pa­ci­entů & na kaž­dého z nich tedy zbývá jen málo em­pa­tické ener­gie. Mají nával & nějaké drobné ztráty jsou po­vo­leny.

Okra­jově znám jed­noho dok­tora/kar­di­o­chi­rurga & na jeho his­tor­kách (které říká, když kolem nejsou žádní pa­ci­enti) mě vždycky pře­kva­puje jeho laxní pří­stup ke smrti pa­ci­entů. „Lidé umí­rají. S tím nic ne­u­dě­lám.“ Ne že by se ne­sta­ral nebo za­ne­dbá­val, ale jeho pří­stup k utr­pení byl pře­kva­pivě chladný & k věci, jakoby me­cha­nický, jako kdyby byl sou­částí prů­mys­lo­vého pro­cesu, který se snaží do­sáh­nout co nej­větší efek­ti­vity & drob­nými pro­hrami se příliš ne­zdr­žuje. Jak se říká: Psi ště­kají a ka­ra­vana jede dál.

Ale jeho his­torky jsou vždycky ty nej­lepší.

+1: Napadá mě, že doktor při prvním kon­taktu určí ná­střel di­a­gnózy na zá­kladě toho, co mu řeknu, tedy z prózy. Když někdo neumí zatra vy­prá­vět, může dostat špatný úvodní po­su­dek.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz