Doktore...

„Předepíšu vám X.“

„Když jsem to bral minule, tak jsem na to nereagoval dobře.“

„To bylo dávno, teď to může být jinak. Dám vám X. a uvidíme.“

Dvě hodiny po požití první půlky tabletky se to všechno vrátilo, přesně na čas jako švýcarské hodinky. Rozbalil jsem příbalový leták & začal jsem odškrtávat nežádoucí příznaky. Tohle mám, tohle taky & pak tohle, to je to hlavní, co mi minule vadilo, přesně jak jsem si pamatoval.

Oh doctor, my doctor why are you such a cunt?

Říct o doktorech, že se nestarají, by bylo příliš cynické. Jsem si jistý, že většina z nich má svědomí & skutečně se zajímají o dobro svých pacientů. Jenom množství jejich starosti je rozděleno počtem jejich pacientů. Na každého z nich zbývá jen málo empatické energie. Mají nával & nějaké drobné ztráty jsou povoleny.

Okrajově znám jednoho doktora/kardiochirurga & na jeho historkách (které říká, když kolem nejsou žádní pacienti) mě vždy překvapí laxní přístup ke smrti pacientů. „Lidé umírají. S tím nic neudělám.“ Ne že by se nestaral nebo zanedbával, ale jeho přístup k utrpení byl překvapivě chladný & k věci, jakoby mechanický, jako kdyby byl součástí průmyslového procesu, který se snaží dosáhnout co největší efektivity & drobnými prohrami se příliš nezdržuje. Jak se říká: Psi štěkají a karavana jede dál.

Ale jeho historky jsou vždy ty nejlepší.

+1: Napadá mě, že doktor při prvním kontaktu určí nástřel diagnózy na základě toho, co mu řeknu, tedy z prózy. Když někdo neumí zpatra vyprávět, může dostat špatný úvodní posudek.