k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Dispatches

12. 6. 2017 — k47 (♪)

Teď čtu knížku Dispatches od Mi­cha­ela Herra o válce ve Viet­namu & musím říct, že to je pou­tané čtení.

Nejde o his­to­ric­kou li­te­ra­turu, která se snaží vy­svět­lit důvody, pří­činy, průběh, po­li­tiku a dopad Viet­namu, právě naopak – Herr podává záznam svého pů­so­bení v roli vá­leč­ného re­por­téra pra­cu­jí­cího pro Esquire ma­ga­zín a za­mě­řuje se na zku­še­nosti vojáků, kteří byli chy­cení v té ob­rov­ské ma­ši­né­rii.

Ně­které pasáže působí jako první verze scé­náře pro Apo­ka­ly­psu (nebo Olo­vě­nou vestu), a když ne, tak aspoň jako přímá in­spi­race.

Zpráva o čle­novi hloub­ko­vého prů­zkumu, který přežil dva ma­sa­kry na dvou tur­nusech a už se nemohl vrátit do ci­vi­li­zace, při­po­míná Willarda z Apo­ka­ly­psy:

When I was home after my first tour, it was worse. I'd wake up and there'd be no­thing. I hardly said a word to my wife until I said yes to a di­vorce.

O pár strá­nek dál jsem si vy­ba­vil Kurtze a jeho po­divné krá­lov­ství na konci řeky, když jsem četl zprávy o pů­so­bení spe­ci­ál­ních sil:

IV corps was what it had always been, ob­scure iso­la­ted Delta war, au­then­tic guerrilla action where be­tra­yal was as much an in­cre­ment as bullets. People close to Spe­cial Forces had heard up­setting sto­ries about the A Camps down there, fal­ling apart from inside, mer­ce­nary mu­ti­nies and triple cross, until only a few were still ef­fective.

To po­cho­pi­telně není náhoda, Apo­ka­ly­psa čer­pala z Dispatches a mám dojem, že o Dispatches jsem se do­zvě­děl z do­ku­mentu právě o Apo­ka­ly­pse. Spo­jení tedy exis­tuje a je ne­od­dis­ku­to­va­telné.


Ještě jedna věc:

Kopii Dispatches jsem si ob­jed­nal po­u­ži­tou z ama­zonu, nej­spíš toho ně­mec­kého, tři eura poš­tov­ného, tři eura za knížku, sice to putuje ně­ko­lik týdnů, ale za pár kaček se mi to do­stane přímo do schránky. Po­u­žité knížky mám rád také proto, že s nimi někdy do­stanu i kus pří­běhu pů­vod­ních ma­ji­telů. Někomu tenhle kus mrtvých stromů patřil, někdo ho četl, někdo jím lis­to­val & mohl po sobě nechat ně­ja­kou stopu.

V tomhle ohledu jsem s Dispatches dostal víc, než jsem si kdy mohl přát. Výtisk přišel se spous­tou po­zná­mek, do­datků, dojmů, značek a zá­lo­žek. Téměř na každé stránce je pod­tr­žená aspoň jedna fráze nebo věta a na ně­kte­rých je toho za­škr­ta­ného tolik, že se to téměř nedá číst. Na zadním straně pře­balu jsou vrstvy ná­le­pek, na­vr­šené na sebe jako se­di­menty, po­slední z nich říká, že výtisk po­chází z Duke Uni­ver­sity.

To možná vy­svět­luje proč byla knížka na cestě tak dlouho.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz