k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


««« »»»

Dispatches

12. 6. 2017 — k47

Teď čtu knížku Dispatches od Michaela Herra o válce ve Vietnamu & musím říct, že to je poutané čtení.

Nejde o historickou literaturu, která se snaží vysvětlit důvody, příčiny, průběh, politiku a dopad Vietnamu, právě naopak – Herr podává záznam svého působení v roli válečného reportéra pracujícího pro Esquire magazín a zaměřuje se na zkušenosti vojáků, kteří byli chycení v té obrovské mašinérii.

Některé pasáže působí jako první verze scénáře pro Apokalypsu (nebo Olověnou vestu), a když ne, tak aspoň jako přímá inspirace.

Zpráva o členovi hloubkového průzkumu, který přežil dva masakry na dvou turnusech a už se nemohl vrátit do civilizace, připomíná Willarda z Apokalypsy:

When I was home after my first tour, it was worse. I'd wake up and there'd be nothing. I hardly said a word to my wife until I said yes to a divorce.

O pár stránek dál jsem si vybavil Kurtze a jeho podivné království na konci řeky, když jsem četl zprávy o působení speciálních sil:

IV corps was what it had always been, obscure isolated Delta war, authentic guerrilla action where betrayal was as much an increment as bullets. People close to Special Forces had heard upsetting stories about the A Camps down there, falling apart from inside, mercenary mutinies and triple cross, until only a few were still effective.

To pochopitelně není náhoda, Apokalypsa čerpala z Dispatches a mám dojem, že o Dispatches jsem se dozvěděl z dokumentu právě o Apokalypse. Spojení tedy existuje a je neoddiskutovatelné.


Ještě jedna věc:

Kopii Dispatches jsem si objednal použitou z amazonu, nejspíš toho německého, tři eura poštovného, tři eura za knížku, sice to putuje několik týdnů, ale za pár kaček se mi to dostane přímo do schránky. Použité knížky mám rád také proto, že s nimi někdy dostanu i kus příběhu původních majitelů. Někomu tenhle kus mrtvých stromů patřil, někdo ho četl, někdo jím listoval & mohl po sobě nechat nějakou stopu.

V tomhle ohledu jsem s Dispatches dostal víc, než jsem si kdy mohl přát. Výtisk přišel se spoustou poznámek, dodatků, dojmů, značek a záložek. Téměř na každé stránce je podtržená aspoň jedna fráze nebo věta a na některých je toho zaškrtaného tolik, že se to téměř nedá číst. Na zadním straně přebalu jsou vrstvy nálepek, navršené na sebe jako sedimenty, poslední z nich říká, že výtisk pochází z Duke University.

To možná vysvětluje proč byla knížka na cestě tak dlouho.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz