Community

S ničím lepším na práci & s do­sta­teč­nou zá­so­bou uni­ver­zál­ního léku proti úz­kosti – ██████████ ginu – jsem přes víkend znovu shlédl vět­šinu dílů Com­mu­nity, ne všechny, po­cho­pi­telně, plný dva­ačty­ři­ceti­ho­di­nový ma­ra­ton se mi ne­chtělo po­kou­šet, i když proč ne, na ničem už ne­zá­leží & ve vý­sledku by to nebyl špatně strá­vený čas.

Com­mu­nity byl jeden z těch pořadů, na které jsem se v době prv­ního kon­taktu – podle ča­so­vých značek ve sta­že­ných sou­bo­rech to bylo v roce 2013 – díval pořád & pořád dokola & pořád se ne­do­sta­vo­vala ta sa­tu­race, po které už ne­cí­tím to pr­votní po­tě­šení a nic ne­fun­guje. Com­mu­nity mi vy­dr­želo pro­klatě dlouho & pořád mi ne­do­chá­zely žíly, jak o tom psal WSB v NO. Někdy se to tak zkrátka sejde.

Black Honey mi vy­dr­želo celý jeden den, The Pho­enix od FOB jsem po­slou­chal do­slova dva týdny v ne­ko­nečné smyčce, než pře­stal fun­go­vat, z Versus od pg.lost mi na­ska­kuje husí kůže do tohoto dne. Com­mu­nity mi vy­dr­žela mnohem déle. Jednak toho bylo hodně, ně­ko­lik sérií, de­sítky dílů, a na každém bylo něco nového a čer­stvého. Com­mu­nity je po­zo­ru­hodná svojí roz­ma­ni­tostí, ne­ko­neč­nou in­vencí a va­ri­ací. Jde o pes­trou směsku tisíce stylů, každá epi­zoda je něčím spe­ci­fická, pro­hnaná novým úhlem ka­lei­do­skopu post-mo­derny, nikdy to není zase to samé jako minule, co epi­zoda to poklad.

Na druhou stranu idylku trochu kazí fakt, že Com­mu­nity má na svě­domí al­ko­ho­lik/idiot Dan Harmon, což je méně než ide­ální.

Ale hlavně Com­mu­nity je v první řadě velice vtipná show. Vždycky se najde něco, co mě do­stane. Třeba linka „Anyway, walk to your cars in pairs to­ni­ght. Rape's up 8%.“ mě nakřápla jako nic na světě.