Co vidíš, nemusí být skutečné

Tohle mě pobavilo – služba pro dodávání davů na zakázku. Jestli nechcete, aby váš podnik vypadal prázdně, stačí si objednat dav just-in-time. Služba se postará o kádrování kandidátů, kontrolu, že tam skutečně dorazili, jak dlouho tam strávili, jak nadšeně se u toho tvářili & pak shromáždí odezvu. Všechno jede přes mobily s GPS, tak proč se jim nedívat přes rameno, žejo?

Líbí se mi ta představa, že to co vidím kolem sebe, nemusí být skutečné a může jít jen o precizně připravenou iluzi. Nemám ji rád, ale fascinuje mě její zvrácená logika.

Lidé kolem můžou být jen herci najatí na hodinu, kteří mají vytvořit přelud, že je o akci větší zájem, kteří mají být krásní, přátelští a družní, kteří mají vlastními těly vybudovat falešnou atmosféru jako v nějaké Truman Show. Když jim pak skončí směna, zmizí a můžou být spatřeni za rohy luxusních podniků a barů, do kterých byli najati, jak pokuřují a na mobilu hledají, zdali je jejich korporátní loutkovodič nechce poslat na další šichtu.

Web oné služby je pochopitelně plný pokrouceného korporátního newspeaku, který se (marně) snaží zakrýt fakt, že jsou jen dalšími bezduchými žoldáky reklamního průmyslu, kteří najímají další žoldáky, zatímco se je snaží přesvědčit, že jde o něco víc, o crowdcasting.

We work with event professionals to build crowd solutions that matter most.

„Crowd solutions“, inu lol. „Solution“ je v tomto žargonu skoro parazitické slovo. Manažer nikdy neopakuje „ehm“ nebo „jako“, ale vždycky a pouze „solution.“

Ale to odbíhám.

Nevím jak časté jsou praktiky konstruované reality, ale tipoval bych, že to nebude tak horké. Figurnati budou nasazováni na bitevní pole horního škraloupu, kde je třeba co největší lesk. Jediný rozumný postup je všechno zpochybňovat, protože i to, co se tváří celkem neškodně, může být maligní nádor reklamy.

Přesto idea zkonstruovaných situací je opojná. Recesistický Děsír dělá něco podobného, ale jejich akce se blíží představení v duchu Improv Everywhere, kdy je jasné, že je to něco speciálního, co vybočuje z všedního rytmu města.

Snad jen o pradávném čtení v metru některé noviny psaly, že je to součást týdne literatury nebo co. To se vklínilo do všednosti z jiného úhlu, šlo o nevědomou infiltraci.

Bylo by skvělé, kdyby udělali něco opačného – zkonstruovali realitu plně pod jejich taktovkou, kterou diváci přijmou jako něco skutečného, jen aby bylo na okamžik odhaleno, že jde o něco nepřirozeného. Jeden příklad za všechny: Václavák, večer, do korzujících davů vpustíme stovku našich lidí, každý z nich má v ruce fotografický blesk, všichni jsou zesynchronizováni a ve stejnou vteřinu každý z nich zvedne blesk nad hlavu a jednou ho odpálí. Udělají to jenom jednou a pokračují v chůzi. Něco se stalo, očividně jde o něco organizovaného, co narušilo představu, že všechno kolem není víc než přirozený shon světa, ale nikdo neposkytl žádné vysvětlení. Jde o mikro flashmob, který se stane tak rychle, že nikdo nemá šanci vytáhnout foťák.