k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Cizinci

21. 4. 2017 — k47 (♪)

Na ulici mě staví ci­zinci s tím, jestli neznám směr tam nebo onam čas­těji, než by od­po­ví­dalo sta­tis­tické prav­dě­po­dob­nosti. Vět­ši­nou prahnou po svém hotelu, se kterým jim nejsem schopný po­ra­dit, nebo po zná­mých tu­ris­tic­kých uzlech, ke kterým každý, kdo se ve městě vy­skytl aspoň jednou po tmě, dokáže bez za­vá­hání od­na­vi­go­vat ztra­cené ja­pon­ské ces­to­va­tele. Já mám jen pro­blém na místě sebrat kom­po­zici, ma­po­vat jejich po­ža­da­vek na men­tální mapu města a od­po­vě­dět v cizím jazyce. Vět­ši­nou se od­po­věď nese ve stylu: „Jděte tímhle směrem a když ucí­títe ne­vy­svět­li­tel­nou skles­lost, za­točte do­prava. Pak se ze­ptáte.“

Jednou se mě ci­zinci (možná to mohli být místní, ne­pa­ma­tuji si přesně, bylo to už dlouho) ptali na cestu upro­střed lesů. Do­slova vy­sko­čili z houští a žádali směr někam. Roz­hodně jsem mách­nul rukou: „Je to tímhle směrem.“ Teprve poz­ději mi došlo, že jsem je poslal na zcela opač­nou stranu. Ale na tom ne­zá­le­želo. V roz­ho­du­jí­cím oka­mžiku musíte ukázat au­to­ritu & roz­hod­nost. Je ne­prav­dě­po­dobné, že svoje oběti po­tkáte znovu.

Ne jako ne­dávno, kdy se mě v jeden den ptaly dvě ženy. Jedna Češka na ulici XYZ (ne­vy­ba­vil jsem si) & druhá ci­zinka před barem HG, jestli to je Kafkův dům. Byl jsem si jistý jedině tím, že to je HG & za rohem stojí Ka­f­kova socha. O jeho domě jsem ne­vě­děl nic.

Kdy­bych byl co proto, první ženu bych poslal opač­ným směrem, než jsem šel & té druhé to po­tvr­dil. Nebo bych mohl použít metodu Ki­li­man­džáro – velice de­tailně popsat nej­bližší úsek cesty a zbytek odbýt: „A pak se ze­ptáte.“

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz