Bez internetu

Život bez internetu není zase tak špatný. Aspoň na chvíli.

Jsem doma. Vypadne internet. Přesvědčím se, že to není závada ma mém routeru. Není. Co se dá dělat? Co můžu dělat? V těch chvílích stihnu tolik věcí: Sedím na parapetu okna a píšu (mám ve frontě pár věcí, které bych chtěl dopsat, například ty proklaté Lháře) nebo čtu knížky, mám jich pěknou hromadu ve frontě: kompletního Pynchona, Infinite Jest, tři svazky Danielewskiho Familiara, dost pro případ nečekané apokalypsy, která by internet vyhodila na pár let.

Být bez internetu je být svobodný. Aspoň na chvíli.

Evgeny Morozov v tomhle ohledu zašel ještě dál a koupil si trezor s časovým zámkem do kterého zavíral router a plánoval tak čas nerušeného soustředění na práci. Očividně to fungovalo, protože v té době byl velice produktivní, napsal několik knih & hromadu článků.

Mě většinou stačí v létě sedět na nástupišti na Hlavním. Tam nechytám žádnou wi-fi a můžu se v klidu pustit do všeho, co chci udělat. Navíc mi spojení domů odjíždí každých ~15 minut.

Ale i přesto, když vypadne internet, na jedné obrazovce nechám běžet ping. Když se rozjede a displej se začne plnit úspěšnými pingy, vrátím se zpátky do online světa, jako by se nic nestalo.

Být offline je jako výlet pryč: Je to zábava, ale jen na chvíli.