k47.cz

twitter RSS
««« »»»

Argument za co?

29. 5. 2017 — k47

V turné průvodů & operací v ulicích měst jsem se (před nějakou dobou) otočil kolem Million Marihuana March. Dopředu musím říct, že si nejsem úplně jistý co bylo cílem průvodu. Legalizace? Víc legalizace? Jejich zpráva byla, že tráva je dobrá & bylo to znát. Jeden pohled do davu, který lelkoval na Karlově náměstí & čekal, až se něco začne dít, a člověk věděl s kým má tu čest: s lidmi, kteří budovali celou svojí identitu jen kolem trávy.

Mě je tahle problematika celkem ukradená. V principu jsem pro větší legalizaci všeho, ale to znamená víc podobných lidí. Možná bych tedy měl být proti svým principům & jít za menším zlem. Možná.

Začal jsem dumat nad tím, jaká vlastně byla jejich strategie? Lidé uvnitř už souhlasí s obsahem sdělení, takže jediný logický krok je přesvědčit ty venku. Ale když jsem sledoval opilé punky, jednoho chlápka vlekoucí jiného, který asi hodinu po odpálení startovní pistole, už nemohl chodit, přišlo mi, že postup argumentace je přinejmenším pochybný. Vzduchem létaly transparenty, že tráva je lék, že tráva je dobrá, ale nemohl jsem se ubránit dojmu, že tihle lidé měli už příliš moc dobrého.

Pro pozorovatele zvenčí to byl hlučný průvod, který naplnil ulice na jedno poledne šílenstvím, ale pozorovatel zevnitř, měl trochu jiný obraz. Spíš než jiný, přesně takový jaký by čekal. ████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████

Jako vždycky byl dav namixován, všichni nebyli jen na jedné straně extrému, pochopitelně, kdyby to tak bylo, tak by těžkooděnci začali stahovat kruhy od samého počátku. Piráti, pochopitelně museli být přítomní, jejich vlajky plápolaly nad celou sešlostí. Dokonce jsem, myslím, v davu zakopl o Baroše – předsedu Pirátů – vypadal ztracený, jako kdyby pochyboval o svých životních volbách, které ho dovedly do tohohle okamžiku. Ale možná mi to jen přišlo & jen po někom pátral.

Nemám nic proti vaší zprávě, jenom si nejsem jistý vašimi posly. Znáte to, že někdo je typ člověka, o kterém otec nechce, aby si ho dcera přivedla domů. Tady jich byli stovky.

Na konci se průvod vylil na vlastní ostrov, zcela věnovaný následujícím bakchenáliím. To je ideální způsob jak se zbavit nějaké skupiny en masse – nalákat je na ostrov, pak odříznout únikové cesty & začít stahovat oprátku s podporou sniperů, kteří by se postarali o plavce. Problém, ať je jakýkoli, vyřešen.

Závěrečný pocit je rozpolcený. Hlasitá hudba & tisíce lidí v ulicích, kteří se vlekli jako opilý had, co na tom nemít rád? Ale přesto… Aspoň jsem měl v ruce foťák u udělal pár snímků. Takovéhle události jsou fajn, protože mi dávají neomezenou licenci 28 – 70mm objektiv otočit na nejširší konec & vrhnout se do davu. Nepřipadám si, že tam nepatřím nebo něco podobného. Kdybych zazoomoval jen o milimetr blíž, bral bych to jako osobní selhání. Potřebuju trénink v plném kontaktu, pořád si musím opakovat good enough/close enough & nutit se přijít o krok blíž.

Ale pořád stojím za hovno. Vždycky udělám jednu fotku a jdu dál. Chyba. Musím se dál dívat skrz hledáček, zkoumat scénu & čekat na rozhodující moment. Propásl jsem jeden přesně takový. V průvodu šel chlápek, který vypadal jako ukázkový hippie vyvhrel šedesátých let. Byl skvělý, záda měl rovná a pohyboval se ztuhle, jako ještěrka, která se ještě nestačila rozehřát na slunci, udělal jsem jednu fotku, sklopil foťák, nejspíš si mě všiml a dvěma prsty udělal znamení míru. To byl ten dokonalý moment, který jsem prošvihnul, protože jsem nebyl dostatečně vytrvalý. Takže příště.

+1: Když si to po sobě čtu, článek vyznívá příliš povýšeně/konzervativně/nenávistně. Původně jsem to zamýšlel jako lehkovážný soubor postřehů, ale nějak to nevyšlo & teď se mi to nechce přepisovat.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz