k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Argument za co?

29. 5. 2017 — k47 (♪)

V turné prů­vodů & ope­rací v uli­cích měst jsem se (před ně­ja­kou dobou) otočil kolem Mil­lion Ma­ri­hu­ana March. Do­předu musím říct, že si nejsem úplně jistý co bylo cílem prů­vodu. Le­ga­li­zace? Víc le­ga­li­zace? Jejich zpráva byla, že tráva je dobrá & bylo to znát. Jeden pohled do davu, který lel­ko­val na Kar­lově ná­městí & čekal, až se něco začne dít, a člověk věděl s kým má tu čest: s lidmi, kteří bu­do­vali celou svojí identitu jen kolem trávy.

Mě je tahle pro­ble­ma­tika celkem ukra­dená. V prin­cipu jsem pro větší le­ga­li­zaci všeho, ale to zna­mená víc po­dob­ných lidí. Možná bych tedy měl být proti svým prin­ci­pům & jít za menším zlem. Možná.

Začal jsem dumat nad tím, jaká vlastně byla jejich stra­te­gie? Lidé uvnitř už sou­hlasí s ob­sa­hem sdě­lení, takže jediný lo­gický krok je pře­svěd­čit ty venku. Ale když jsem sle­do­val opilé punky, jed­noho chlápka vle­koucí jiného, který asi hodinu po od­pá­lení star­tovní pis­tole, už nemohl chodit, přišlo mi, že postup ar­gu­men­tace je při­nejmen­ším po­chybný. Vzdu­chem létaly transpa­renty, že tráva je lék, že tráva je dobrá, ale nemohl jsem se ubrá­nit dojmu, že tihle lidé měli už příliš moc dob­rého.

Pro po­zo­ro­va­tele zvenčí to byl hlučný průvod, který na­pl­nil ulice na jedno po­ledne ší­len­stvím, ale po­zo­ro­va­tel ze­vnitř, měl trochu jiný obraz. Spíš než jiný, přesně takový jaký by čekal. ████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████

Jako vždycky byl dav na­mi­xo­ván, všichni nebyli jen na jedné straně ex­trému, po­cho­pi­telně, kdyby to tak bylo, tak by těž­ko­o­děnci začali sta­ho­vat kruhy od samého po­čátku. Piráti, po­cho­pi­telně museli být pří­tomní, jejich vlajky plá­po­laly nad celou se­šlostí. Do­konce jsem, myslím, v davu zakopl o Baroše – před­sedu Pirátů – vy­pa­dal ztra­cený, jako kdyby po­chy­bo­val o svých ži­vot­ních vol­bách, které ho do­vedly do to­ho­hle oka­mžiku. Ale možná mi to jen přišlo & jen po někom pátral.

Nemám nic proti vaší zprávě, jenom si nejsem jistý vašimi posly. Znáte to, že někdo je typ člo­věka, o kterém otec nechce, aby si ho dcera při­vedla domů. Tady jich byli stovky.

Na konci se průvod vylil na vlastní ostrov, zcela vě­no­vaný ná­sle­du­jí­cím bak­che­ná­liím. To je ide­ální způsob jak se zbavit nějaké sku­piny en masse – na­lá­kat je na ostrov, pak od­říz­nout úni­kové cesty & začít sta­ho­vat oprátku s pod­po­rou sni­perů, kteří by se po­sta­rali o plavce. Pro­blém, ať je ja­ký­koli, vy­ře­šen.

Zá­vě­rečný pocit je roz­pol­cený. Hla­sitá hudba & tisíce lidí v uli­cích, kteří se vlekli jako opilý had, co na tom nemít rád? Ale přesto… Aspoň jsem měl v ruce foťák u udělal pár snímků. Ta­ko­vé­hle udá­losti jsou fajn, pro­tože mi dávají ne­o­me­ze­nou li­cenci 28 – 70mm ob­jek­tiv otočit na nej­širší konec & vrh­nout se do davu. Ne­při­pa­dám si, že tam ne­pa­t­řím nebo něco po­dob­ného. Kdy­bych za­zo­o­mo­val jen o mi­li­metr blíž, bral bych to jako osobní se­lhání. Po­tře­buju tré­nink v plném kon­taktu, pořád si musím opa­ko­vat good enough/close enough & nutit se přijít o krok blíž.

Ale pořád stojím za hovno. Vždycky udělám jednu fotku a jdu dál. Chyba. Musím se dál dívat skrz hle­dá­ček, zkou­mat scénu & čekat na roz­ho­du­jící moment. Pro­pásl jsem jeden přesně takový. V prů­vodu šel chlá­pek, který vy­pa­dal jako ukáz­kový hippie vy­vhrel še­de­sá­tých let. Byl skvělý, záda měl rovná a po­hy­bo­val se ztuhle, jako ješ­těrka, která se ještě ne­sta­čila ro­ze­hřát na slunci, udělal jsem jednu fotku, sklo­pil foťák, nej­spíš si mě všiml a dvěma prsty udělal zna­mení míru. To byl ten do­ko­nalý moment, který jsem pro­švih­nul, pro­tože jsem nebyl do­sta­tečně vy­tr­valý. Takže příště.

+1: Když si to po sobě čtu, článek vy­znívá příliš po­vý­šeně/kon­zer­va­tivně/ne­ná­vistně. Pů­vodně jsem to za­mýš­lel jako leh­ko­vážný soubor po­střehů, ale nějak to ne­vy­šlo & teď se mi to nechce pře­pi­so­vat.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz