k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Auto

16. 3. 2017 — k47 (♪)

Včera večer jsem před zá­pa­dem slunce šel udělat pár klišé fotek (po­ten­ci­álně) pro­bou­ze­jící se pří­rody. Vý­sle­dek je tak nudný, až se z toho chci praš­tit.

Když jsem se vracel, na louce na kopci za vsí stálo auto. Zdálky jsem nikoho ne­vi­děl za vo­lan­tem. Na­padlo mě, že tam asi někdo zajel & šel vy­ven­čit psy, jak se to celkem běžně dělá v ko­lo­ni­ích kolem Phy.

Razil jsem směrem kolem toho vozu, pro­tože tudy vedla cesta k po­čí­tači, dark­table edi­toru & mož­nosti zpra­co­vání oněch fotek. Když jsem se dostal blíž uviděl jsem, že je někdo na zadní se­dačce. Za­hlédl jsem trup a hlavu ně­ja­kého mla­dého muže. Ok. Zatím všechno v po­řádku. Dostal jsem se blíž a na­je­dou se zpod něj vy­houpla útlá ženská noha. Ne­mohla být jeho pro­tože úhel ne­se­děl… Jo. Jsou tam dva a mají sex. Už to vidím. Jasně. Ok.

Celou tu dobu jsem měl v ruce svůj ghetto foťák s ghetto ob­jek­ti­vem & pře­mýš­lel jsem jestli ho nemám nějak využít pro účely do­ku­men­tace ves­nické idylky – ta přece jen není tvo­řena pouze kopci vl­ní­cími se zlatým obilím, ale hlavně lidmi. Měl jsem pocit, že by jim pohled ob­jek­tivu ne­va­dil. Byli velice blízko ci­vi­li­zace, téměř na dohled od po­sled­ních domů, takže s mož­ností pro­zra­zení po­čí­tali. Nebo možná chtěli mít spo­leč­nost. V Bri­tá­nii se pro ve­řejný sex (často v autech na par­ko­viš­tích) s při­hlí­že­jí­cími po­u­žívá termín do­g­ging. Když nějaká ak­ti­vita do­stane vlastní slovo, které přejde do ši­ro­kého po­vě­domí, něco to zna­mená.

Na­ko­nec zví­tě­zila zá­kladní lidská sluš­nost nad touhou někoho roz­ho­dit.

Ale kdy­bych s sebou měl blesk, by to mohlo být jiné. Jedna tichá fotka je k ničemu, staví člo­věka do de­fen­zivní pozice. Když do něčeho jít, tak naplno & pře­hnaně: Ob­jek­tiv na­mí­řit do jed­noho okna, blesk skrz druhé, abych neměl od­lesky, jedna plná rána & po­kra­čo­vat v chůzi, jako by se nic nedělo v duchu HST:

The only hope now, I felt, was the possi­bi­lity that we'd gone to such excess, with our gig, that nobody in a po­si­tion to bring the hammer down on us could possi­bly be­lieve it.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz