k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Astronautalis

24. 2. 2017 — k47

Skoro dvě hodiny ráno. Právě jsem se vrátil z vy­stou­pení As­t­ro­nau­ta­lise a jaký to byl kon­cert! Hned první gig to­ho­hle roku na­sta­vil laťku tak vysoko, že se budu divit, když ji někdo pře­skočí. Je to na úrovni loň­ského Mona, které mě semlelo na prach. Astro však pra­co­val na úplně jiné frek­venci, Mono bylo jako sílící bouře, pří­rodní úkaz, který není možné za­sta­vit, na­proti tomu vče­rejší vy­stou­pení bylo jako elek­trický oblouk, který pře­ska­ko­val do davu.

Moment zlomu, kdy se z OK vy­stou­pení stala ex­plo­zivní směs, přišel ve chvíli, když Astro začal vy­prá­vět, že psal pís­ničky o konci světa a bez­moci, když s tím někdy ne­mů­žeme nic udělat – Trump je pre­zi­den­tem USA a to zna­mená, že konec světa může přijít každou chvíli a když uvi­díme padat bomby, bude už pozdě a zů­sta­nou jen vý­čitky – kdo ne­tan­co­val (pře­klad „dance“, česky to moc nezní) tu noc, už nebude mít pří­le­ži­tost. Za­ho­dit zá­brany a nechat se unést ší­len­stvím v nej­vět­ším davu, před kterým kdy solově vy­stu­po­val. Když ne teď, tak kdy jindy?

Ta per­spek­tiva změ­nila všechno.

Na­sto­lil tři pra­vi­dla: Všichni budou zpívat, kdo nezná slova, ať si je vy­myslí, všichni budou tan­co­vat, kdo neumí, nevadí, nikdo neumí, všichni jsou špatní. A ještě don't be dicks. To byl bod zlomu. A pak začal Kurt Kobain, SIKE!Run­ning away from God.

A tak jsem tam byl, přímo v přední řadě před ku­la­tým pódiem v Lu­cerna Music Baru, kolem krku ██████████, přímo upro­střed akce a bylo mi to jedno. Tady a teď. Kupte si lístek, na­sed­něte, nechte se unášet. Eu­fo­rie byla hma­ta­telná.

+1: Na k47čku v nej­bliž­ších dnech hodím něco s fot­kami (které ale ne­mů­žou po­stih­nout at­mo­sféru v sále i když jsem jich na­fo­til 6.9GB hlavně proto, že když všude pa­no­val nej­větší chaos, byl jsem v něm). Ak­tu­a­li­zace: ga­le­rie už tam je.

+2: Tohle si přímo říká, abych o tom napsal krát­kou po­vídku jako sou­část do­om­sday party blogu.

+3: Při focení kon­certů je bracke­ting váš nej­lepší ka­ma­rád.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz