k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Klíč k určování Anonů

14. 6. 2017 — k47 (♪)

Před ně­ja­kou dobou jsem zakopl o článek, který je zcela zá­sadní k po­cho­pení anonu.

Anon – ko­lek­tivní jméno pro ná­vštěv­níky/uži­va­tele 4chanu – je po­divná ne­sou­rodá sku­pina, která se vy­tvo­řila kolem image­bo­ardu v po­čát­cích za­mě­ře­ného na anime a mangu. Z těchto skrom­ných za­čátků pře­rostli do síly, se kterou je třeba po­čí­tat, v dobrém i ve zlém. V po­sled­ních letech tedy hlavně ve zlém. Anon se stal známý hlavně svojí mi­san­tro­pií, ne­ná­vistí & ra­sis­mem.

Na 4chan chodím někdy od za­čátku roku 2009. Ob­je­vil jsem to místo (nej­spíš) krátce po in­ci­dentu Boxxy. Do dneška se tam občas po­dí­vám, ale v po­slední době moje kroky vedou hlavně na /p/ a /wsg/. Na /b/ jsem za­ne­vřel už dávno, z žumpy /r9k/ jsem se vy­hra­bal o pár let poz­ději & nechci se tam nikdy vracet. Ale za ty roky jsem anonu nikdy ne­vě­řil, nikdy jsem ne­pod­leho iluzi, že tam najdu řešení, že tam ob­je­vím ko­he­rentní pohled na svět. Střety s anonem byly, v nej­lep­ším pří­padě, jen zábava. Když se všechno sešlo & hvězdy na obloze vy­tvo­řily nápis LOL, tak to může být anar­chis­tické a kruté roz­ptý­lení, při­nej­lep­ším. Ale žádné vyšší as­pi­race nelze čekat. Snažit se v té žumpě najít ně­ja­kou fi­lo­so­fii je blá­hové.

Možná v roce 2009, kdy jsem si v bahně poprvé smočil nohy, & kdy všechno bylo nové, jsem 4chanu mohl trochu věřit. Ale při­padá mi, že v té byla místní ko­mu­nita jiná – anar­chis­tická zábava byla osvě­žu­jící, nikdo ne­dis­ku­to­val po­li­tiku, ne­pa­no­val žádný pře­vlá­da­jící svě­to­ná­zor. Vzpo­mí­nám si – i když vzpo­mínky jsou zrádné – že se jelo stylem všichni proti všem, nikdo nebyl ušet­řen.

Ale po­stupně se to změ­nilo v žumpu, tedy ve větší žumpu než dřív – 4chan může být při­nej­lep­ším vtipný, ale ani tak vysoko v po­sled­ních letech ne­do­sa­huje – z hlav­ních boardů čpí jen ne­ko­nečná bažina za­hořk­lých ne­ná­vist­ných ko­men­tářů – hravý kre­a­tivní chaos je pryč, zů­stalo jen bahno na dně.

Usku­pení sa­mozva­ných loserů, kteří byli de­fi­no­vaní tím, že neměli pří­tel­kyně a hle­dali útěchu v in­ter­netu a humoru na vlastní účet, se stalo ho­me­gen­ním prou­dem ne­ná­visti. Při­jali pra­vi­dla hry podle které pro­hráli a začali zne­va­žo­vat všechna al­ter­na­tivní řešení. Když ne­mů­žeme vyhrát my, nemůže nikdo. Al­ter­na­ti­vou není hrát lépe ve sta­rých man­ti­ne­lech, nebo pro­pa­dat zou­fal­ství nad vlastní bez­mocí a při­jmout ji jako odznak cti, ale za­vrh­nout pra­vi­dla hry jako takové.

█████████████████████████████████████████████


Někdy, když chci cítit nos­tal­gii tak hutnou, že by se dala stáčet do lahví, pustím si záznam ně­kte­rého z 4chan panelů (2005, 2006, 2007). Je těžké si před­sta­vit, že by se něco po­dob­ného konalo teď a mělo to stej­nou at­mo­sféru. moot je dávno pryč, 4chanu teď velí Hiro a nikdo si není jistý jak a co je jeho cílem.

Časy se změ­nily. Síla, která hnala první dekádu, je ne­ná­vratně pryč.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz