k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB

««« »»»

Klíč k určování Anonů

14. 6. 2017 — k47

Před něja­kou dobou jsem zakopl o článek, který je zcela zá­sad­ní k po­cho­pe­ní anonu.

Anon – ko­lek­tiv­ní jméno pro ná­vštěv­ní­ky/uži­va­te­le 4chanu – je po­div­ná ne­sou­ro­dá sku­pi­na, která se vy­tvoři­la kolem image­bo­ar­du v počát­cích za­měře­né­ho na anime a mangu. Z těchto skrom­ných za­čát­ků pře­rost­li do síly, se kterou je třeba počí­tat, v dobrém i ve zlém. V po­sled­ních letech tedy hlavně ve zlém. Anon se stal známý hlavně svojí mi­san­tro­pií, ne­ná­vis­tí & ra­sis­mem.

Na 4chan chodím někdy od za­čát­ku roku 2009. Ob­je­vil jsem to místo (nej­spíš) krátce po in­ci­den­tu Boxxy. Do dneška se tam občas po­dí­vám, ale v po­sled­ní době moje kroky vedou hlavně na /p/ a /wsg/. Na /b/ jsem za­ne­vřel už dávno, z žumpy /r9k/ jsem se vy­hra­bal o pár let pozdě­ji & nechci se tam nikdy vracet. Ale za ty roky jsem anonu nikdy ne­věřil, nikdy jsem ne­pod­le­ho iluzi, že tam najdu řešení, že tam ob­je­vím ko­he­rent­ní pohled na svět. Střety s anonem byly, v nej­le­pším pří­padě, jen zábava. Když se všech­no sešlo & hvězdy na obloze vy­tvoři­ly nápis LOL, tak to může být anar­chis­tic­ké a kruté roz­ptý­le­ní, při­nej­le­pším. Ale žádné vyšší as­pi­ra­ce nelze čekat. Snažit se v té žumpě najít něja­kou fi­lo­so­fii je blá­ho­vé.

Možná v roce 2009, kdy jsem si v bahně poprvé smočil nohy, & kdy všech­no bylo nové, jsem 4chanu mohl trochu věřit. Ale při­pa­dá mi, že v té byla místní ko­mu­ni­ta jiná – anar­chis­tic­ká zábava byla osvěžu­jí­cí, nikdo ne­dis­ku­to­val po­li­ti­ku, ne­pa­no­val žádný pře­vlá­da­jí­cí svě­to­ná­zor. Vzpo­mí­nám si – i když vzpo­mín­ky jsou zrádné – že se jelo stylem všich­ni proti všem, nikdo nebyl uše­třen.

Ale po­stup­ně se to změ­ni­lo v žumpu, tedy ve větší žumpu než dřív – 4chan může být při­nej­le­pším vtipný, ale ani tak vysoko v po­sled­ních letech ne­do­sa­hu­je – z hlav­ních boardů čpí jen ne­ko­neč­ná bažina za­hoř­k­lých ne­ná­vist­ných ko­men­tářů – hravý kre­a­tiv­ní chaos je pryč, zůsta­lo jen bahno na dně.

Usku­pe­ní sa­mozva­ných loserů, kteří byli de­fi­no­va­ní tím, že neměli pří­tel­ky­ně a hle­da­li útěchu v in­ter­ne­tu a humoru na vlast­ní účet, se stalo ho­me­gen­ním prou­dem ne­ná­vis­ti. Při­ja­li pra­vi­dla hry podle které pro­hrá­li a začali zne­va­žo­vat všech­na al­ter­na­tiv­ní řešení. Když nemůže­me vyhrát my, nemůže nikdo. Al­ter­na­ti­vou není hrát lépe ve sta­rých man­ti­ne­lech, nebo pro­pa­dat zou­fal­ství nad vlast­ní bez­mo­cí a při­jmout ji jako odznak cti, ale za­vrh­nout pra­vi­dla hry jako takové.

█████████████████████████████████████████████


Někdy, když chci cítit nos­tal­gii tak hutnou, že by se dala stáčet do lahví, pustím si záznam něk­te­ré­ho z 4chan panelů (2005, 2006, 2007). Je těžké si před­sta­vit, že by se něco po­dob­né­ho konalo teď a mělo to stej­nou at­mo­sfé­ru. moot je dávno pryč, 4chanu teď velí Hiro a nikdo si není jistý jak a co je jeho cílem.

Časy se změ­ni­ly. Síla, která hnala první dekádu, je ne­ná­vrat­ně pryč.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz