archiv 6/2017
Myšlenka, která se mi zjevila ve snu: Je snadnější provést vraždu, než si získat kamaráda. celý článek →
Není komentovaná exkurze jako komentovaná exkurze. Nedávná Graffiti, pohyb městem na tom organizací byla hůř. Je pravda, že jsem se dostal na místa, která jsem předtím neznal, viděl je z nových úhlů & hlavně byla zadarmo, ale přesto – operace byla přifařená k Muzeu hl.m. Phy. celý článek →

A co třeba si takhle dát levný gin? Ne ty obvyklé značky zepředu regálů/nápojových lístků, ale ostudná tajemství na které padá prach na nejzazším konci. Přece to nemůže být tak zlé? celý článek →
Trvalo to osm epizod, než se nové Twin Peaks zlomilo. K lepšímu. Ke mnohem lepšímu. Zlom je tak silný, že pomyslný graf kvality se stočil o devadesát stupňů a zamířil přímo k obloze. celý článek →
Po shlédnutí poslední dávky dílů nového Twin Peaks mě napadlo, že jednou z tezí nového Twin Peaks může být to, že nostalgie, a především nostalgie pro samotné Twin Peaks, je stupidní. Celá ta věc, kdy Cooper jede na autopilota, duchem je jen napůl přítomný, mě nahlodala. Cooper existuje jen jako… celý článek →
Když jsem četl knížku Tubes, fascinovaly mě soukromé sítě. Velké společnosti jako google, facebook, amazon si koupí a provozují vlastní optické kabely na dně oceánů a napříč kontinenty a až na konci trasy se připojí až do sítí místních poskytovatelů internetu nebo do výměnných uzlů. Když od nich… celý článek →
Čtrnáct let je dlouhá doba, ale stejně mi připadá, jako kdyby to nebylo tak dlouho. Týden, možná dna, rozhodně ne víc. celý článek →
Dneska to je přesně 14 let, co tenhle web se slovy Ti pozorní z vás si už jistě všimli, že 'sem to dal na net spatřil světlo světa. celý článek →
A co třeba tohle: Vražda Marka Elliota Zuckerberga. celý článek →

Zrovna jsem se začal dívat na nové Twin Peaks, 43 minut první epizody & zase musím přiznat, že David Lynch ví, jak dělat horor. Jeho filmy nejsou horory jako takové, on do nich jen dokáže vlepit scénu, která je čistou destilací teroru. A protože je to Lynch, tak plynule přejde z krystalické hrůzy do… celý článek →
Deliverance je docela síla, film ze sedmdesátých let o partě lidí, které pohltí rutální hrůzy zapadákova. Viděl jsem ho před pár dny & pořád mi leží v hlavě. celý článek →

Na co jsou vlastně zábrany proti skokanům-sebevrahům? Když někdo chce skočit, tak si svoje místo najde. Když už je člověk natolik odhodlaný, že dojel na most inteligence, aby ho spolykala ledová řeka, může dojet kamkoli jinam. V takovém stádiu je za hranicí náhlého impulzu & začíná plánovat. „Teď,… celý článek →
Na světě není nic lepšího než █████, gin\tonic nebo všechno, co je založené na ginu a pochází z dob někdy před rokem 1900, ideálně s nějakou spojnicí na britské koloniální námořnictvo. Tanqueray gin/East Imperial tonic/okurka je zkapalněná nirvána. Nic z toho jsem ale neměl už velice, velice dlouho. celý článek →
wikiHow mě nepřestává fascinovat. Ve své podstatě jde web, kde je fůra návodů, jak dělat to či ono, prezentováno bod za bodem s obrázky. To by samo o sobě nebylo nic zvláštního. celý článek →
Před nějakou dobou jsem zakopl o článek, který je zcela zásadní k pochopení anonu. celý článek →
Někdy v zimě, kdy se všechno zdálo ztracené, jsem se pravidelně potácel ulicemi Města, hledal smysl nebo aspoň nějakou jiskru a přitom jsem denní světlo nespatřil někdy celé dny. Tam někde mě napadlo, co kdybych dělal rozpité fotky nočních světel metropole a začal tomu říkat průvodce po pražském… celý článek →

Před pár dny na mě twitter vyplavil zprávu o Alexu Honnoldovi, který sám bez jakéhokoli jištění pokořil El Capitan – téměř kilometr vysoký kus vertikální hladké skály. Všichni před ním k tomu potřebovali provazy a jištění, protože čtyřhodinový výstup je dlouhý, namáhavý a riskantní & bez… celý článek →

Neil Breen je šílenec. Je to taky filmař, ale především šílenec milovaný milovníky béčkových filmů. Nemá žádný talent nebo skill, ale to ho nikdy nedokázalo odradit. Když chce natočit film a hrát v něm ve všech ohledech nadřazenou bytost, tak to sakra udělá, protože to je Neil Breen. Taky mu zcela… celý článek →
Internet je nikdy nekončící studnice vědomostí, podivností a faktoidů, která člověku řekne úplně všechno, včetně věcí, které nežádal a které nemají žádný dopad na jeho budoucí život. Často jsou to právě jen tyhle zbytečnosti. celý článek →
Někdy nedávno jsem narazil jsem na inforgrafiku o uživatelích twitteru. Ukazovala kdo, co & proč tweetuje, & co dělat, aby okruh followerů rostl. Mezi radami byly tyhle dvě: celý článek →
S blogem funkcionálně.cz jsem začal někdy koncem roku 2012. Nedávno jsem si přiznal, že jsem pro něj za poslední víc jak půlrok nenapsal ani čárku & ani jsem neměl touhu v tom pokračovat. S motivací na bodu mrazu jsem letmo naznačil, že blogem s největší pravděpodobností seknu. Hned se ozvalo pár… celý článek →

ten moment, kdy všechno začne působit divně. Celý život nosím peněženku v jedné kapse, jednou si ji dám do druhé & najednou mi obě kapsy připadají, že to do nich nepatří. Jím polévku, začnu přemýšlet o pozici v jaké držím lžíci & najednou mi nepřipadá správná, jako kdybych to dělal špatně. Zavazuji… celý článek →
Doomsday party blog začal jako přehlídka nezodpovědného chování lidí, kteří ztratili naději. Zpočátku jsem neměl žádný plán, šlo jen o zápisky dnů, tak jak přicházely – beze smyslu, bez struktury. To se ale změnilo od polední kapitoly tisíc metrů čtverečních hladkého betonu. Věci dostávají… celý článek →
Venkov má tu zvláštní vlastnost, že se v něm téměř výhradně soustředí šílenci. Těžko říct, čím to je. Možná, že jde o následky staletí relativní izolace a příbuzenského křížení, které hraničilo s incestem. Možná, mi to jenom připadá & nepříčetní – ale jinak celkem neškodní – magoři jsou všude. celý článek →
Na k47čku už příliš často nepíšu. Včera jsem tam hodil nějaký pradávný relikt, ale to byla výjimka z pravidla. Všechna akce se už odehrává tady na ASCII blogu. Nevím přesně, co s k47čkou bude dál. Před nějakou dobou jsem s ní počítal jako odkladištěm pro fotogalerie, ale mezitím jsem to tady… celý článek →