k47.cz
mastodon twitter RSS
bandcamp explorer
««« »»»

archiv 4/2017



30. 4. 2017 Jeden rok + jeden den
Kdybych dnešní post hodil na net tak, jak jsem ho v jednu v noci napsal, ráno bych se probudil s hrůzou & většina textu by skončila začerněná. Naštěstí jsem to neudělal & tak jsem měl svobodu to celé zahodit a místo toho odvést pozornost na doomsday party blog celý článek →
29. 4. 2017 Jeden rok
Dneska se v Pze koná Majáles. Během doby, kdy to bylo určeno pro můj společenský škraloup, jsem se nikdy nezajímal, ale teď – proč ne? Chtěl jsem se vetřít do průvodu, který podle všech indicií nabobtnal jako had, který spolkl celou krávu, a teď se bude plazit ulicemi města a štvát všechny, kdo… celý článek →
26. 4. 2017 Shooting stars
(Ne)dávno jsem si posral spánkový režim takovým způsobem, že jsem nemohl usnout v žádný rozumný čas. Jedinou cestou vpřed byl totální restart – zůstat vzhůru 34 hodin, přežít, s vyčerpáním padnout do postele v soudný čas a doufat, že se nový rytmus uchytí. Stačí jen zůstat při vědomí a pak usnout.… celý článek →
26. 4. 2017 Žoldáci reklamy
Na youtube je sranda, když nějaký youtuber začne mluvit o tom, jak funguje YT byznys, respektive jak nefunguje. Je to sranda hlavně proto, že v té chvíli vypadají, že si konečně uvědomují, že nežijí v utopické komunitě tvůrců contentu, neplatí je YT samotné za jejich kreativitu, ale inzerenti &… celý článek →
24. 4. 2017 Community
S ničím lepším na práci & s dostatečnou zásobou univerzálního léku proti úzkosti – █████ ginu – jsem přes víkend znovu shlédl většinu dílů Community, ne všechny, pochopitelně, plný dvaačtyřicetihodinový maraton se mi nechtělo pokoušet, i když proč ne, na ničem už nezáleží & ve výsledku by to nebyl… celý článek →
23. 4. 2017 Porcelán
Každá výprava za hranice civilizace mě znovu přesvědčí, že věc, která lidem chybí nejvíce, je splachovací záchod. Nic jiného. Je moderní říkat, že lidé nemůžou žít bez svých telefonů & internetu, ale bez nich se člověk bude jen nudit, nebo si bude připadat neinformovaný & mimo tep světa,… celý článek →
22. 4. 2017 Poslední krok
Možná konečně vím, jak zakončit Lháře. Všechno vyvrcholí pokusem Adama K. o sebevraždu, to je už jasně dané. Je třeba jen doplnit detaily. celý článek →
21. 4. 2017 Cizinci
Na ulici mě staví cizinci s tím, jestli neznám směr tam nebo onam častěji, než by odpovídalo statistické pravděpodobnosti. Většinou prahnou po svém hotelu, se kterým jim nejsem schopný poradit, nebo po známých turistických uzlech, ke kterým každý, kdo se ve městě vyskytl aspoň jednou po tmě, dokáže… celý článek →
20. 4. 2017 Kolik ti je let?
Hlavní nádraží je centrum podivných existencí. Pokud bych chtěl potkat někoho vyšinutého, poblázněného, šíleného nebo potrhlého šel bych tam. celý článek →
19. 4. 2017 Značky
Nechápu, jak si někdo může oblíbit nějakou značku/brand nebo ji být dokonce loajální. Být loajální značce, je jako být loajální tasemnici nebo jinému krev sajícímu parazitu. Jde o submisivní postoj k tyranům ve snaze se zalíbit jejich povýšené nadřazenosti. Loajalita značek ke klientele je chladná &… celý článek →
17. 4. 2017 Vzpomínky
Nesnáším facebook. Hlavní důvod je ten, že jde o místo, které formalizuje společenskou interakci a nastavuje limity & očekávání. Jedno z nich je, že všechno musí skončit na FB a druhým je implicitní hlad po lajcích celý článek →
16. 4. 2017 Domestikace
Za domestikovaný druh se považuje ten, jehož rozmnožování ovládá člověk. Pokud člověk zcela rozhoduje o potomstvu, jde o domestikované druh zvířete. celý článek →
14. 4. 2017 Realismus
Před nějakou dobou jsem tu blábolil o tom, že v dnešní době, která se zdá umělá a pečlivě aranžovaná, musí existovat sílící touha po realitě takové, jaká ve skutečnosti je – warts and all. Přidal jsem k tomu supidní přirovnání k fotografii a street/candid fotografii. celý článek →
13. 4. 2017 Nekoncert & nestand-up
Včera jsem plánoval jít na koncert Jambinai – korejské post-rockové bandy, která je netradiční svým výběrem nástrojů. Moc jsem ji neznal, ale to málo, co jsem slyšel, stačilo. Ale pak jsem na netu našel, že se někde koná vystoupení českých stand-up komiků. Na žádném českém stand-upu jsem ještě nebyl… celý článek →
12. 4. 2017 Revoluce
Nejdražší film vůbec stál 403 milionů dolarů po inflaci, což by mělo být něco přes 10 miliard korun. Jak velká revoluce by se dala financovat s těmito penězi? Holywood by neměl natáčet další Piráty z Karibiku, ale měl by zatáhnout puč třeba v Uruguayi. To by byl příklad skutečně radikálního myšlení… celý článek →
10. 4. 2017 Divočina
A co třeba tohle: Pokrok v technologii produkce potravin jako je hydroponické farmaření nebo růst masa zkumavce + vývoj nových materiálů, povede k tomu, že nebude třeba obdělávat velké lány polí a udržovat rozlohy lesy pro těžbu dřeva. celý článek →
9. 4. 2017 Odznak chodce
Jedna věc, která mě fascinuje, jsou reflexní prvky, kteří lidé začali v poslední době nosit. Jestli tomu dobře rozumím, je to podle nějakého zákona, že když okolo není osvětlení, tak musím mít reflexní/svítící něco, abych byl vidět & nic mě nepřejelo. To je celkem rozumné, i když trochu střelené.… celý článek →
7. 4. 2017 Tečky
Realita sociálních sítí není skutečná. Z větší části je to jen série pečlivě vybraných momentů, které, tak jak jsou zvolené, jen zřídka reprezentují něco skutečného. Když tomuhle přeludu člověk uvěří & začne se s ním srovnávat, nemusí to mít dobrý dopad. celý článek →
6. 4. 2017 Nahota
Začaly první skutečně pěkné dny. Z větší části jsem je strávil na ulici, na nohách, v pohybu, bez cíle, █████. A najednou jsem si jen v tričku připadal jako nahý. Dost k tomu pocitu pravděpodobně přispívala █████. Lidi s vlasy si nejspíš neuvědomují, že bez nich je člověku strašná zima na cranium.… celý článek →
5. 4. 2017 Sitcomy
V posledních měsících jsem viděl pár sitcomů. Britských sitcomů, pochopitelně. Byly to Man Down Grega Daviese, Josh Joshe Widdicomba, Not Going Out Lee Macka a Upstart Crow s Davidem Mitchellem v roli Williama Shakespeara. První tři exempláře jsou projekty stand-up komiků, kteří v nich hrají více či… celý článek →
3. 4. 2017 Bezcenné vzpomínky
Když jsem se nedávno připletl do cesty pražskému půlmaratonu, měl jsem s sebou foťák & udělal pár snímků ctihodným beercanem. Nevzpomínám si kolik přesně, ale mohlo jich být ~350. Většina z nich technicky i esteticky stála za hovno, ale na tom nezáleží, protože všechny byly bezcenné. Jako naprostá… celý článek →
««« »»»
píše k47, ascii@k47.cz