archiv 2/2017
Pár dnů zpátky jsem byl na vystoupení Astronautalise. Byl to první koncert tohohle roku & nezapomenutelný zážitek, který bude těžké překonat. Už jsem o tom psal stručně na ASCII blogu a fiktivně na doomsday party blogu. Sem dávám jen fotky, které jsem během klidnějších chvil nasekal. celý článek →Jedna kariérní poučka říká, že když jste nejchytřejší člověk v místnosti, měli byste si najít jinou společnost, protože jinak nenaučíte nic nového & nebudete se posouvat vpřed. Lidé kteří tyto šílené nesmysly vypouštějí považují postup za jediné kritérium podle kterého se měří hodnota člověka. celý článek →
Když jsem psal Slepou skvrnu, čekal jsem, že mě někdo obviní, že jsem svině bez srdce, protože přirovnávat žádost o příspěvky na léčbu malé holky k emočnímu vydírání, je zbytečně kruté. (Je to kruté. Nebyl jsem na sebe příliš hrdý, když jsem to psal, ale tak jsem to cítil.) Nic takového se nestalo.… celý článek →
█████ se zmínil, že si nepamatuje sny, prý už mnoho let. To mi přišlo trochu smutné. celý článek →
Před pár dny jsem začal číst knihu So You've Been Publicly Shamed od Jona Ronsona, která se zabývá veřejným hanobením páchaným prostřednictvím sociálních sítí. Jde o mrazivé čtení, které dokumentuje proces, jak se ze zdánlivě rozumných a vážených lidí stane rozzuřený lynčující dav, který chce krev a… celý článek →
Skoro dvě hodiny ráno. Právě jsem se vrátil z vystoupení Astronautalise a jaký to byl koncert! Hned první gig tohohle roku nastavil laťku tak vysoko, že se budu divit, když ji někdo přeskočí. Je to na úrovni loňského Mona, které mě semlelo na prach. Astro však pracoval na úplně jiné frekvenci, Mono… celý článek →
Co dělat, když se probudím, necítím se nejlépe & připadá mi, že morální kolaps je na spadnutí? Obout se do █████, do kapsy strčit █████ foťák se dvěma █████ objektivy a vyrazit na dvanáct kilometrů pochodu napříč lesy, které se malátně probouzejí ze zimy. Rozhodně je to lepší než jiné alternativy,… celý článek →Je těžké najít motivaci k čemukoli, když se zdá, že se všechno kolem hroutí & konec světa je na dosah ruky. Doomsday clock byl posunutý na dvě a půl minuty před půlnocí a ze všech stran se valí zprávy o progresu ve vývoji umělé inteligence, která přinese konec lidstva a humanity (jen nikdo neví kdy… celý článek →
Tohle není žádná novinka. Všichni víme, že Carrie Fisher s námi není už něco přes dva měsíce. celý článek →
Praha je krásné město. Obzvlášť to platí, když se člověk pohybuje kolem Hlaváku nebo horní poloviny Václavského náměstí – to za deset minut potká víc podivných individuí, než by myslel, že je možné potkat za celý život. celý článek →
Tohle je krátká pasáž z úvodu Lhářů, která vystřelí dva hlavní protagonisty na cyklistickou cestu napříč Evropou zpátky do Republiky. Každý text je nevyhnutelně autobiografický a ani tenhle není výjimkou. Přesně vystihuje, █████. V poslední bodě █████ nejsem ve formě. Bývaly doby, kdy jsem byl… celý článek →
Andy Zaltzman měl podcast. Byl plný lží, výmyslů a slovních hříček. Byl docela fajn. Docela dost fajn. Dost na to abych ho začal pravidelně poslouchat. Jmenoval se The Bugle. celý článek →
Co má obsahovat každá dobrá love story? Nezájem, přetvářku, obavy z reality, emoční vyprahlost, strach a nakonec pokus o sebevraždu, protože proč ne. celý článek →
Život si vždycky najde příležitost, jak mi připomenout, že jsem loser, který vždycky tahá za kratší slámku. Poslední pokus je natolik bizarní, že o něm budu prozatím mlčet. Hvězdy na nebi změnily své konstelace a vytvořily nápis: „naser si“. celý článek →
Fascinuje mě náhoda. Náhoda je spravedlivá, nikomu nenadržuje, nemá postranní úmysly a je užitečná v každodenním životě. Když se nemůžu rozhodnout, co podniknout dál, jako možnost vybrat, nebo co koupit, vyfiltruji všechno, co z větší části odpovídá požadavkům/█████/nutnosti, hodím kostkou a na co… celý článek →
Když byl včera ten Valentýn, nabízí se jednoduchá otázka: Jak se vypořádat se samotou a bolestí? celý článek →Vždycky se divím, když se někdo přizná, že nemá z pražského Hlavního Nádraží a Sherwoodu (jak se říká parku před Hlavákem) dobrý pocit. Je pravda, že je to tam plné bezdomovců a podivných individuí, ale sám jsem si tam nikdy nepřipadal v ohrožení. Možná to tam působí trochu zlověstně, ale je to… celý článek →
Oslavy, na kterých budou přítomné něčí děti, teď už budou jen častější a častější. Days of being wild pomalu mizí, stejně jako čas nezodpovědnosti, lehkovážnosti a zbytečného rizika (aspoň pro ty, kteří si dali život dopořádku, █████). celý článek →
Když někdo začne vykládat o svém životě, může být nejlepší ztichnout a poslouchat. Vaše slova by mohla nakazit relativní laťku, podle které řečník kalibruje svůj příběh. Oscar Wilde mohl říct: „Man is least himself when he talks in his own person. Give him a mask, and he will tell you the truth,“… celý článek →
Realita má tu vlastnost, že rutinně překonává i ty nejdivočejší výlevy fikce. Tohle mě pronásledovalo celou dobu, co jsem psal Katedrálu – měl jsem v hlavě představu divoké party, která se vymkne kontrole, lidské důstojnosti a pravděpodobně i platným zákonům civilizovaného světa – ale vždycky jsem… celý článek →
Všichni jsme v hajzlu. To je dané. Můžeme jenom polemizovat o tom, jak moc jsme v hajzlu a zatím to nevypadá moc dobře. Vyhlídky jsou pochmurné. celý článek →
Ne vždycky všechno skončí, tak jak bych doufal. █████ celý článek →
V posledních dnech čtu knížku Tubes od Andrewa Bluma o infrastruktuře internetu. Dozvěděl jsem se (kromě jiného) dvě věci: celý článek →Některé skupiny se musí poslouchat na maximální možnou hlasitost. Cult of Luna je jednou z nich. celý článek →
Jeden blog nestačí (vlastně dva, oprava: tři), žejo? Další přece nemůže ničemu uškodit, žejo? celý článek →
Tohle se mi prožene hlavou vždycky, když si na koncertě strkám ucpávky do uší, jako pomyslná omluva toho, že nejsem dost tvrdý, abych stál v první řadě těsně před reproduktory bez ochrany sluchu. Ale co? Je mi █████ a mám tinnitus. celý článek →
Jak si užít jet lag bez cestování? Jednoduše: Pomalu a postupně odsunujte dobu, kdy jdete spát blíž k půlnoci a pak přes půlnoc až k ránu. Když to dosáhne nepraktických rozměrů – usínat se zimním východem slunce v půl osmé a vstávat chvíli před západem – se odhodlejte k akci, přetočte hodiny,… celý článek →
Nevím jak vám, ale dneska mi realita přišla nějak méně reálnější než obvykle. Možná za to mohla pořád ne úplně vyléčená nemoc, nedostatek spánku nebo fakt, že jsem se v Pze █████. Když jsem procházel kolem █████ směrem na █████, všude mnohem méně lidí, než bych čekal, ulice zalité jednotným bílým… celý článek →
Markéta Masopustová začala se svým experimentem – každý den napsat pár slov/vět/odstavců o tom, co se děje v jejím vnějším a vnitřním světě. Tak si říkám proč ne? Proč to taky nezkusit? Proč každý den z voleje nenapsat pár paragrafů o dění tady a tam. Richard Herring to tak zvládá už 14 let a kam to… celý článek →