Zírat do tmy

v posledních dnech si přidám obzvláště bez naděje, bez cíle, bez energie, každý den je stejný jako ten předchozí, nic se nikdy nezmění, noci jsou hrozné, nezbývá než čekat na další ráno, které bude stejné jako jakékoli předchozí, po něm přijde noc, k nerozeznání od tisíce dalších, kdy nemůžu dělat nic víc, než čekat, až mě konečně přemůže únava, nic se nikdy nezmění, vše je stejné jako tisíckrát předtím, nemám motivaci cokoli dělat, nic se nikdy nezmění, když se budu snažit, bude to mít stejný efekt, jako když neudělán nic

v noci jsem šel do lesa, postavil fotoaparát na stativ a nechal ho pět minut zírat do tmy, prostým okem nebylo vidět nic, jen zeď černoty, ale dlouhá expozice odhalila krajinu, které se v ní skrývala, osvětlovaná jen mihotavými hvězdami a světly z lamp kdesi na obzoru

proč? žádný důvod, nic se nikdy nezmění