Může to být i vaše dítě

Letos na jaře jsem na kole projel kolem obrovské skvrny zaschlé krve. Mršina nikde, ale v zčernalé kaluži byla stále zašlapaná jemná hnědá srst. Velký zajíc nebo malá srnka. Zabitá autem. Tohle mohlo být vaše dítě.

V polovině léta, jsem projel kolem přejeté srnky, do asfaltu byla zaježděná její hlava a kus přední nohy a místo smrdělo odpudivým zápachem smrti. Zabitá autem. Tohle mohlo být vaše dítě.

A dnes, pár metrů přede mnou řidička přejela kachnu. Zpomalila, ale nezastavila a najednou se ozvalo křupnutí a na horkém asfaltu leží cukající se tělo. Kosti zlámané, střeva lezou z roztrhlého břicha. Chtěla vědět, jak se dostane tam nebo někam. Říkám, že přejela kachnu. Prý si myslela, že jsou to holubi a jestli nevím jak se dostane do… Jako kdyby takhle bylo všechno v pořádku, jako kdyby právě s ohyzdným křupnutím nezabila živého tvora. Nic z toho nebylo důležité, ona musí jet svým autem.

Mám rád kachny v místních rybnících, jsou to nejlepší, co se stalo s veřejným prostorem. Dodali sterilním autostrádám a parkovištím nádech života, který bublá vlastním tempem. Nebyl jsem příliš ochotný řidičce pomoct a ona nechápala proč. Jeden ze tří sirotků se stal kusem vychládajícího masa. Na rybníku jsem je vídal od doby, co byli ještě maličcí, plavali bez matky a potápěli se za potravou. A teď, z jednoho z nich je krvavý cár umírající masa jen proto, že se řidičce nechtělo úplně zastavit, protože ti ptáci přece nějak uhnou.

Tohle může být vaše dítě. S nezájmem přejeté řidičem, co nedává pozor.