Cyklopočítač

Věci se rozbijí. Samy od sebe. Fungují, fungují & najednou přestanou. Bez důvodu. Jen entropií, co neodvratně rozežírá vesmír. Ale teď nechci mluvit o absurdní jednosměrce k věčnému zániku, jen o cyklopočítači, takové té věci, co přidělaná na řídítkách měří rychlost a ujeté kilometry. Přesně ta mi znenadání přestala fungovat a ukazovala jen nulu.

Pravidlo číslo jedna: Když se něco rozbije, nejčastěji (s velkým předstihem před vším ostatním) to jsou kontakty nebo něco podobně triviálního.

Každé místo, kde se dotýkají vodivé plochy nebo drát přechází do koncovky, představuje slabý článek, který může selhat. Před nějakou dobou to vypadalo, že mi umřel router, když odmítal nabootovat. Už už jsem začal vybírat náhradu, ale ukázalo se, že za poruchu mohla špína v kontaktu napájení. Třicet vteřin šťourání párátkem a pár stovek, co nemusím utratit.

Když nejde o vadu kontaktů, bude nejspíš nutné vyměnit staré elektrolytické kondenzátory. Takhle jsem opravil dva monitory. Kondenzátory stály pár korun, nový monitor by vyšel na pár tisíc.

A pochopitelně, i v tomto případě to byly kontakty. Nedoléhaly mezi tělem měřiče a držákem a signál z magnetu ve výpletu kola nikdy nedorazil do tachometru. Dlouhé měsíce pasovaly perfektně, ale najednou přestaly. Entropie.

Samozřejmě, že jsem se rozhodl cyklopočítač opravit. Žiju v bažině ze tří stran obehnané hromadami pneumatik, co bez přestávky hoří od roku 1992 a vyživuje mě odpadní výpusť civilizace, kupovat náhradu nepřipadá v úvahu.

Nicméně problém je, že výrobci těhle drobných zařízení nepočítají s opravou. Plastové dílce jsou k sobě pevně přilepené, bez možnosti je jakkoli nedestruktivně rozebrat. Mě by stačilo jen najít dvě místa, kde jsou vyvedené příslušné signály, na ně připájet dva dráty a bylo by hotovo. Ale tak snadno to nikdy nejde. Všechny použitelné kontakty jsou zahrabané kdesi hluboko pod vrstvou plastu. Musel jsem do krytu vyříznout dvě díry, očistit je, napojit nové dráty, otestovat (velice důležité) a nakonec zející jizvy zalepit horkým lepidlem. Vypadá to jako Frankensteinovo monstrum, ale žije a vesele počítá kilometry.

Pro spojení mezi drátem od senzoru ve výpletu kola a nově naroubovaným vodičem od cyklopočítače jsem původně chtěl použít 3.5mm audio jack, ale překvapivě jsem žádný v hromadě elektronického odpadu nenašel. Jeho roli zastala zástrčka z dial-up modemu. Něco starého, něco ještě staršího a tak podobně.

Pro fotku výsledného stroje, co vypadá jako časovač improvizované nálože, jsem vkusně využil bokehu, abych zamaskoval ošklivé artefakty DIY konstrukce. Není vidět ta hrůza, protože není vidět vůbec nic.

(Tohle jsem původně napsal v září 2022 a od té doby cyklopočítač funguje perfektně.)