Pavouci začínají vylézat z děr

Je čas na první jarní pavouky. Osminohé a krásné.

Všechny fotky z loňského makro-focení mi stále leží na disku a asi bych je měl zpracovat dřív než se budu pouštět do něčeho nového. Měl bych. Ale nové je vždy lepší a tak je tady máte.

Tahle várka přežila zimu pod dřevěným víkem prorostlým houbami v prostředí zvláštního růžového mycelia.

Zajímavá je ta poslední fotka. Viděl jsem maličkého šneka. Dobrý. Až po bližším pohledu jsem si všiml toho miniaturního bílého šnečka. A teprv, když jsem na fotku zíral na počítači, uviděl jsem jak vystrkuje jedno své naprosto mikroskopické oko – ten bílý prstík s černou tečkou. Tohle mě na makro focení tak fascinuje: Stačí se podívat velice zblízka a člověk najednou spatří tolik zajímavých detailů, o nichž do té doby neměl ani tušení.